Stěhování

3. den v Brisbane a zase jsem se probudil brzy, už nějak před 6. hodinou jsem koukal do prázdnoty. V 8:30 jsem zavolal paní z prvního bytu, že beru. Lehce po 9. už vyrážím směrem k bytu. Táhnu s sebou kufr s 20 kily věcí a batoh se cca 7 kg australských dolarů (tomu ver). Vysílení se dostavilo velice rychlé, zase jsem táhnul do kopce jako sviňa a zase hřálo slunce jak v pekle. Kousek od školy mě viděl jeden autobusák, tak zastavil autobus a řekl mi, abych nastoupil, že mě kus odveze ke škole. Přitom ani nechtěl, aby pípal MHD kartou!

Odbočka k řidičům busu: Autobusáci jsou tu fakt milí lidi (ostatně jako všichni lidi, které jsem tu potkal). Vždycky vás slušně pozdraví, poradí, neposílají vás do hajzlu za to, že zdržujete provoz a v klidu vám připomenou, že máte vystoupit. Jeden autobusák mi i něco povídal za jízdy, ale já jsem mu rozuměl jen zkratkovitě, protože byl hluk a ještě mluvil moc rychle australskou angličtinou. Jinej řidič zase vždycky děkoval cestujícím, když vystupovali :D. Daní za tuto pohodu je menší nepřesnost autobusů. Ne že by byly nějak hodně nepřesné, asi jen do 10 min zpoždění, ale oproti MHD v Evropě je to dost. Také se v autobusech nehlásí žádné zastávky, musíte si požádat řidiče, aby vám řekl, až budete u té zastávky (pokud nevíte název zastávky a nemáte mapu, abyste mu ukázal zhruba, kam chcete jít, tak to už člověku nic nepomůže). Jednou jsem se setkal s tím, že řidič vykřikoval název zastávky a ptal se, zda někdo vystupuje, ale to fakt jen jednou.

Každopádně cesta byla dlouhá, musel jsem projít UQ, pak chytnout další autobus. Tam jsem zase nevěděl název zastávky, tak řidiči jsem ukázal mapu a ten aspoň potvrdil, že jede tou cestou. A byl jsem v autobusu sám. Autobusy jsou velice čisté jako křišťál a mají klimatizaci a je tu dost místa na sezení, protože nejezdí tolik lidí jak v Praze. Každej tu má auto(a). A tak jsem došel a dojel k pronajatému pokoji.

Byt a pronajatý pokoj: Byt se nachází ve čtvrti St.Lucia, což je shodou okolností ta samá čtvrť jako škola. Což znamená, že škola je vzdálená tak 10-15 min pěšky. V bytě se nachází jedna osoba babička jménem Ann a kočka nebo kocour Tydy. Cena pronajmutého pokoje je AUD 160 na týden, což dělá 12 658 Kč měsíčně. Na ČR je to ku$$$$ky hodně, ale tady to je podle mě ajt. Žádné bondy (zálohy) a platba týdně předem, zahrnuto je všechno kromě stravy a vaření (musím si vařit sám) a praní (asi taky sám). Mohu si přivést, koho budu chtít a i na dýl, jen ji/ho musím představit paní Ann. Pokud chci odejít pryč, je nutné jí říct ASAP, ale zase neřekla přesně jak ASAP, takže chill, když nemá u sebe žádné zálohy. Pokoj je plně vybavený, stejně jako byt samotnej, protože v bytě žije. Má tu balkón, ze kterého je vidět kousek centra a kde se dá i jíst.

Paní Ann: je to starší paní okolo 70-80 let. Je velice přátelská a ochotná, velice ráda si povídá o všem možném. Když jsem přijel na inspekci bytu, povídala spoustu věcí o jejím synovi a vnučce a tak. Jako správná stará paní zná všechny v okolí, jejich problémy, kdo se kam stěhuje a tak. I v čínském obchodě se zná s prodavači :D Samozřejmě se také hodně ptá, ale zase pak u toho povídá, vše v angličtině. Prostě klasická australská babička, akorát nevaří a asi ani nepeče. Také je to environmentalistka a vegetariánka. Nevidí ráda igelitky v baráku.

Chvilku po příjezdu se mě Ann zeptala, zda nechci jet s ní k její kamarádce a pomoci jí s těžkou židlí, kterou ji chce dát. A taky mi cestou ukáže město a veme na nákupy. Ann vlastní malou dodávku, ve kterém má docela bordel. Po silnici jezdila docela obstojně, a celou cestu povídala. Byla i dobrá průvodkyně, vždy mi řekla, kam to jedeme, někdy i nějakou zajímavost k místům v Brisbane. Její kamarádka je ještě starší paní, která se mi představila jako aboriginal. Měla trochu snědší pleť jako Voldemorti, ale jinak to není poznat. Mluvila docela srozumitelnou angličtinou a byla také velice milá. Dostala novej byt od vlády, asi proto ji Ann darovala tu židli, aby měla kde sedět na verandě.

Cestou zpátky mě vzala Ann skrz centrem a pak jsme chtěli zastavit u supermarketu, akorát nebylo místo k parkování, tak jsme nakonec jeli k Číňanům u baráku, kde jsem nakoupil nějaká jídla.

Odpoledne měla Ann několik návštěv. Prvně přijela její další kamarádka, která měla jednoho syna platform architekta v Microsoftu a pracuje ženské věznici. Dal jsem si s nimi čaj a oni si zatím drbali o všech možných lidech i o všem možným. Ann mi vždy mezi konverzacemi vysvětlila, kdo je kdo, ale stejně jsem se ztratil :D Druhá návštěva byl týpek z 1. poschodí, programátor Ruby on Rails, který mi řekl heslo k wifině. Tak jsme si chvilku kecali a pak jsem si ho přidal do Linkedin.Třetí týpek byl syn Ann, profesor práv (Environmental law) na UQ. Moc jsme si nepokecali, páč jsem vařil večeři a on a Ann šli na balkón probrat rodinné záležitosti.

Zbytek dne už byl stejný jako každý jiný. Večer akorát hustě pršelo, tak doufám, že druhej den bude hezky a budu moci zajít na prohlídku Brisbane.

tl;dr: odstěhoval jsem se do vlastního pokoje za AUD 160 týdně se vším všudy. Bydlí tu se mnou akorát stará babička, ale je to blízko školy a má nejlepší podmínky pro život.