1.prohlídka Brisbane centra

Dnes jsem měl víc času a tedy jsem se rozhodl vypravit do Brisbane centra a prohlídnout si ho zběžně. Ráno pršelo a už jsem si myslel, že nikam nepůjdu, naštěstí za chvíli přestalo. Pro jistotu mi Ann půjčila deštník a řekla mi, ať ho použiju, pokud budu potřebovat, a když ho ztratím, tak pak si mám koupit nový. Fair enough. Ještě mi dnes vyprala a pověsila prádlo, ale to asi jen poprvé a naposledy. Také vlastně včera a dnes umyla všechen nádobí :D

Před cestou do města jsem zašel i do Commonwealth banky a zeptal se, jak poslat prachy z ČR na australskej účet. Zjistil jsem následující: IBAN je složený z BSB a čísla účtu. Poslal jsem tedy cash a do 5 prac. dnů by měl přilétnout na australskej účet, tak uvidíme. Jinak zchudnu jaxvině a nebudu mít kde bydlet a co jíst.

Jakmile se prachy odeslaly, nasedl jsem na bus do centra z UQ. Vystoupil jsem na pobřeží naproti centru, které se říká South Bank. Táhne se tu park podél řeky. Park je fakt pěkné a čísté. Líbilo se mi pár věcí v parku. Prvně to byl bazén. Jdu parkem a najednou vidím venkovní, docela veliký, bazén i s plavčíkem, čistou vodou, písečnou pláží (just a lil' bit) a vstupné nejspíš zdarma. Další super věcí jsou pítka na každém kroku. Naplnil jsem s tím pití.

Čistota v Brisbane: Z vlastního několikadenního pozorování jsem došel k závěru, že v Brisbane nejsou hovna v trávnících... Je to divné, ale true story. Jak tu často chybí chodníky, tak se musí chodit po trávě, a nikdy jsem na žádné hovno nenarazil, natož vyšláp, což je super. Pozoroval jsem i asfalt a žádné žvejkačky tam nebyly. Čistý jako koks. Doufám, že tu prodávají žvejkačky, ne jak v Singapuru.

Centrum Brisbane je čtvrť CBD (Central business district) a skládá se z mrakodrapů a rušných uliček a ulic a silnic. Zamířil jsem do přízemí prvního mrakodrapu a byla tam městská knihovna s netem zdarma. Pak jsem toulal a pak zamířil do McD, kde jsem si dal nějakej burger. Big Mac tu stojí AUD 5. V porovnání s ostatními jídly je McD docela levnou záležitostí. V centru (ale už předtím v parku) mě zarazilo množství Číňanů (nerozuměl jsem jim), občas jsem si připadal jak v Číně :). Ne že by se mi to nelíbilo, naopak :D

Po jídle jsem chvíli koukal po obchodech (nic jiného tam nebylo) a pak jsem spatřil kouzelníka. Nebyl to žádnej super koukzelník, některé jeho triky byly easy. Akorát byl hodně zábavný, tak jsem mu dal ke konci 60 centů.

V Brisbane centru funguje net zdarma od radnice, tak jsem se připojil na náměstí na net (King George's Square). Chtěl jsem pak najít 2 kešky, které se nacházely kolem, ale nenašel jsem ani jednu... Nakonec jsem zašel do supermarketu a nakoupil si ingredience na jídlo na večer a pak jel domů.

Ceny potravin v Brisbane: Mám tu zatím účtenky ze supermarketu Coles, tak napíšu ceny v těchto obchodech.

• tuňák v olivovém oleji 95g za AUD 0,9. Tady si troufám říct, že je to skoro i levnější než v ČR.
• Riviana Rice Basmati 1kg (nějaká rýže) za AUD 3,99.
• 12 vajíček 700g za AUD 4,3.
• mraženej špenát 250g za AUD 0,99.
• 2 tyčinky Cadbury za 60g za AUD 2.
• cibule 1kg za AUD 2,98
• slunečnicový olej 750ml za AUD 2,7
• 1kg předem zabalené mrkve za AUD 1,88
• rajčata 1kg za AUD 3,5
• margarín z oliv AUD 2,5
• sportovní boty v KMart AUD 12
• kuřecí filé za kus (1 kus pro 1 člověka) AUD 5,08
• filé z ryby basa za 2 kusy (1 kus jak filé ve škole) AUD 5,03
• mražené hrášky (beans) 1kg AUD 1,79

K večeři jsem si udělal rýži, vajíčka a špenát a tuňák z konzervy a k tomu červená vomáčka ze včerejška.

Stěhování

3. den v Brisbane a zase jsem se probudil brzy, už nějak před 6. hodinou jsem koukal do prázdnoty. V 8:30 jsem zavolal paní z prvního bytu, že beru. Lehce po 9. už vyrážím směrem k bytu. Táhnu s sebou kufr s 20 kily věcí a batoh se cca 7 kg australských dolarů (tomu ver). Vysílení se dostavilo velice rychlé, zase jsem táhnul do kopce jako sviňa a zase hřálo slunce jak v pekle. Kousek od školy mě viděl jeden autobusák, tak zastavil autobus a řekl mi, abych nastoupil, že mě kus odveze ke škole. Přitom ani nechtěl, aby pípal MHD kartou!

Odbočka k řidičům busu: Autobusáci jsou tu fakt milí lidi (ostatně jako všichni lidi, které jsem tu potkal). Vždycky vás slušně pozdraví, poradí, neposílají vás do hajzlu za to, že zdržujete provoz a v klidu vám připomenou, že máte vystoupit. Jeden autobusák mi i něco povídal za jízdy, ale já jsem mu rozuměl jen zkratkovitě, protože byl hluk a ještě mluvil moc rychle australskou angličtinou. Jinej řidič zase vždycky děkoval cestujícím, když vystupovali :D. Daní za tuto pohodu je menší nepřesnost autobusů. Ne že by byly nějak hodně nepřesné, asi jen do 10 min zpoždění, ale oproti MHD v Evropě je to dost. Také se v autobusech nehlásí žádné zastávky, musíte si požádat řidiče, aby vám řekl, až budete u té zastávky (pokud nevíte název zastávky a nemáte mapu, abyste mu ukázal zhruba, kam chcete jít, tak to už člověku nic nepomůže). Jednou jsem se setkal s tím, že řidič vykřikoval název zastávky a ptal se, zda někdo vystupuje, ale to fakt jen jednou.

Každopádně cesta byla dlouhá, musel jsem projít UQ, pak chytnout další autobus. Tam jsem zase nevěděl název zastávky, tak řidiči jsem ukázal mapu a ten aspoň potvrdil, že jede tou cestou. A byl jsem v autobusu sám. Autobusy jsou velice čisté jako křišťál a mají klimatizaci a je tu dost místa na sezení, protože nejezdí tolik lidí jak v Praze. Každej tu má auto(a). A tak jsem došel a dojel k pronajatému pokoji.

Byt a pronajatý pokoj: Byt se nachází ve čtvrti St.Lucia, což je shodou okolností ta samá čtvrť jako škola. Což znamená, že škola je vzdálená tak 10-15 min pěšky. V bytě se nachází jedna osoba babička jménem Ann a kočka nebo kocour Tydy. Cena pronajmutého pokoje je AUD 160 na týden, což dělá 12 658 Kč měsíčně. Na ČR je to ku$$$$ky hodně, ale tady to je podle mě ajt. Žádné bondy (zálohy) a platba týdně předem, zahrnuto je všechno kromě stravy a vaření (musím si vařit sám) a praní (asi taky sám). Mohu si přivést, koho budu chtít a i na dýl, jen ji/ho musím představit paní Ann. Pokud chci odejít pryč, je nutné jí říct ASAP, ale zase neřekla přesně jak ASAP, takže chill, když nemá u sebe žádné zálohy. Pokoj je plně vybavený, stejně jako byt samotnej, protože v bytě žije. Má tu balkón, ze kterého je vidět kousek centra a kde se dá i jíst.

Paní Ann: je to starší paní okolo 70-80 let. Je velice přátelská a ochotná, velice ráda si povídá o všem možném. Když jsem přijel na inspekci bytu, povídala spoustu věcí o jejím synovi a vnučce a tak. Jako správná stará paní zná všechny v okolí, jejich problémy, kdo se kam stěhuje a tak. I v čínském obchodě se zná s prodavači :D Samozřejmě se také hodně ptá, ale zase pak u toho povídá, vše v angličtině. Prostě klasická australská babička, akorát nevaří a asi ani nepeče. Také je to environmentalistka a vegetariánka. Nevidí ráda igelitky v baráku.

Chvilku po příjezdu se mě Ann zeptala, zda nechci jet s ní k její kamarádce a pomoci jí s těžkou židlí, kterou ji chce dát. A taky mi cestou ukáže město a veme na nákupy. Ann vlastní malou dodávku, ve kterém má docela bordel. Po silnici jezdila docela obstojně, a celou cestu povídala. Byla i dobrá průvodkyně, vždy mi řekla, kam to jedeme, někdy i nějakou zajímavost k místům v Brisbane. Její kamarádka je ještě starší paní, která se mi představila jako aboriginal. Měla trochu snědší pleť jako Voldemorti, ale jinak to není poznat. Mluvila docela srozumitelnou angličtinou a byla také velice milá. Dostala novej byt od vlády, asi proto ji Ann darovala tu židli, aby měla kde sedět na verandě.

Cestou zpátky mě vzala Ann skrz centrem a pak jsme chtěli zastavit u supermarketu, akorát nebylo místo k parkování, tak jsme nakonec jeli k Číňanům u baráku, kde jsem nakoupil nějaká jídla.

Odpoledne měla Ann několik návštěv. Prvně přijela její další kamarádka, která měla jednoho syna platform architekta v Microsoftu a pracuje ženské věznici. Dal jsem si s nimi čaj a oni si zatím drbali o všech možných lidech i o všem možným. Ann mi vždy mezi konverzacemi vysvětlila, kdo je kdo, ale stejně jsem se ztratil :D Druhá návštěva byl týpek z 1. poschodí, programátor Ruby on Rails, který mi řekl heslo k wifině. Tak jsme si chvilku kecali a pak jsem si ho přidal do Linkedin.Třetí týpek byl syn Ann, profesor práv (Environmental law) na UQ. Moc jsme si nepokecali, páč jsem vařil večeři a on a Ann šli na balkón probrat rodinné záležitosti.

Zbytek dne už byl stejný jako každý jiný. Večer akorát hustě pršelo, tak doufám, že druhej den bude hezky a budu moci zajít na prohlídku Brisbane.

tl;dr: odstěhoval jsem se do vlastního pokoje za AUD 160 týdně se vším všudy. Bydlí tu se mnou akorát stará babička, ale je to blízko školy a má nejlepší podmínky pro život.

První den ve škole a tak

Dva dny vzhůru v letadle, únava v letadle a taky jet lag mě donutilo jít spát už okolo 22:00. Z tohoto důvodu jsem druhej den vstal už v 6:00. Chilloval jsem v bytu a nasnídal si kousek bagety, pomazánka s lososím a s nějakým jiným kekelem a nějaká jiná pomazánka. V 9:00 jsem vyrazil ještě s holčinou 30 z NDR k autobusu a do školy. Měl jsem půjčený go card, což je karta, která poskytuje slevy do MHD, konkrétně tu pro dospělé, což dělá 30% slevu. Karta ale nebyla nabytá a nebylo kde si ji nabýt, páč pořád nefungovala elektrika kvůli hurikánu.

Nakonec mi bus stál AUD 8,5 do centra, páč jsem nevěděl, kde vystoupím, tak jsem to radši koupil trošku dál. Vystoupil jsem nakonec pár zastávek před tím, trochu škoda peněz, ale who cares. Cesta do školy však byla docela strmá. Brisbane je obecně nahoru dolů jako velbloudí hrby. Jeden z dalších vlastností Brisbane jsou vzdálenosti na mapě a naživo. Na mapě vše vypadá blízko a dá se dojít pěšky. Jenže není to pravda, páč je to daleko a ještě strmé, takže není dost možné chodit všude pěšky. Každej tu má fáro, a jezděj všude autem. Třeba ten couchsurfer, u kterýho jsem bydlel a kterej nebyl doma, tak má 4 auta.

Campus St.Lucia na UQ je obrovská. Z jednoho konce na druhý dojdete za 15 min, pokud víte kudy. Přitom tu žádné koleje nejsou. Některé prostory vypadají jak z HP (ne Hewlett Packard ani hitpoints, ale Harry Potter). Jsou tu miliony věcí - kromě školních budov jsou tu i kavárny, restaurace, fastfoody, pošta, novinový stánek, obchod s čepicí a takovými blbostmi, 2 autobusové zastávky apod. A to jsem viděl jen zběžně.

Také tu funguje eduroam neboli hned se mi tablet připojil jak na VŠE. Na compu jsem akorát musel zadat znova přihlašovací jméno (xname@vse.cz) a heslo a jelo to v pohodě. Ale pokud něco nebudete vědět, hned vedle vás stojí stánek s IT podporou.

Ten den jsem stihl zařídit vše, co jsem měl v plánu a.k.a. splnil jsem plán jen na 100%. Prvně bylo nutné udělat studentskou kartu. Dělá se to v knihovně a v podstatě na přepážce bez fronty dáte pas, vyfotí vás a za 10 min je karta k dispozici. S touto kartou jsem si chtěl pořídit MHD kartu (GO card), ale poslali mě na místo, kde bylo zamčeno. Tak jsem šel si vyřídit telefon. Koupil jsem operátora Optus, nevím, zda to bylo nejlepší, ale za AUD 30 mám kredit AUD 150 a zatím mi funguje. Slyšel jsem, že to je jen na měsíc, tak we'll see. Aktivace SIM karty je docela komplikovanou záležitostí, i když je to předplacená. Musíte mít k dispozici číslo SIM (musel jsem ho zbytečně vytahovat z telefonu), pak program, který chcete (mají 4 na první pohled těžko pochopitelné) a pak i údaje o sobě jako trvalé bydliště. Aktivovat lze přes net či operátora, kdy operátor je těžce srozumitelný, ale zvládl jsem. Bankovní účet jsem si zařídil u Commonwealth Bank. Nabízejí tu studentský účet, kdy je vedení zdarma, převody zdarma, karta je taky zdarma, výběry z jejich bankomatů zdarma a spořící účet s úrokem 4,99 % p.a. nebo něco takového. Stačí zajít na pobočku, přinést pas a hned je vyřízeno. Poslání karty trvá do 7 pracovních dnů, proto je dobré mít trvalé bydliště. Každopádně já jsem to neměl a nebyl problém založit si účet.

Poté jsem odešel očekovat první pokoj k pronájmu. Čeking z dnešního dne jsem měl již domluveno z ČR. Na mapě vypadal blízko, ale realita zase byla jiná. Bylo strašlivé vedro a cesta se vlnila jako australská vlajka za větru. Paní majitelka i nabídla, že mě odveze, ale jsem to samozřejmě odmít, že to je za rohem. Každopádně první byt se mi líbil (bacha spoiler: nakonec jsem si ho vzal, takže bude v dalším příspěvku).

Zpátky ke škole jsem šel cestou podél řeky, což bylo hodně v pohodě a trvalo i krátce. Ve škole jsem náhodou potkal spolucestovatelky z VŠE (už podruhé náhodou za ten samej den), a jedna mi poradila, kde koupit MHD kartu. MHD karta stála 5 doláčů, a k tomu je potřeba dobýt kredit pro jízdy.

Pak náhodou druhá spolucestovatelka z VŠE měla v tu samou hodinu prohlídku toho samého pokoje u toho samého týpka, tak jsme šli tou samou cestou samo spolu. Druhej byt byl nic moc a stál ještě hodně.

Na třetí byt jsem šel už sám a dorazil jsem po 19:30. Byt vypadal ok i spolubydlící byli fajnoví, ale mělo to háček: musel bych si pronajmout o měsíc více než potřebuji.

Po prohlídce jsem jel k CS (Couchsurfing, ne Counter-Strike) doupěti a dorazil jsem až někdy po 21.hodině. Protože to bylo daleko jaxvině a protože jsem byl zpocený jako potítko, tak jsem po konverzaci o tom, co se dá jíst a co jsem jedl a co bych chtěl zkusit, šel spát. Před spaním jsem došel k závěru, že další den beru první byt.

tl;dr: prvně jsem byl ve škole a je to obrovská škola. Vyřídil jsem si SIM kartu, bankovní účet i GO card. Okouknul jsem 3 pokoje k pronájmu a vybral jsem první.

1. den couchsurfing

Poté, co jsem vylezl na území Austrálie, čekal tu řidič od školy. Dal jsem mu AUD 20, aby mě odvezl na místo, kde jsem měl Couchsurfing (CS). Během cesty intenzivně pršelo a foukalo jak prase, místy se musely obcházet kvůli vodě na silnici nebo spadlým stromům. Tak či tak, už lehce po 9.hodině jsem dorazil na místo CS.

CS měl vyvýšený jednopatrový barák, který byl trochu starší než ostatní. Vevnitř vypadal hodně punkově, něco jako když si představíte hudební doupě. U vchodu stály bubny a repráky a pak několik kytar. Dále byly v pokoji skříně s VHS kazety s filmy, gauč, normální TV, zdi polepené různými věci od surferů a tak. Bydlení bylo v jiném pokoji, kde byly několik matrací a 2 polštáře, což pro mě stačilo. Je tu i záchod a vana, vzadu mají mini zahrádku se 2 psy a bílý papouškem, který má zobák jak Captain Hook.

Majitel a zároveň i hostitel nebyl doma, protože se zasekl na dovolené kvůli potopě a nemohl se dostat domů. Jsou tu však 2 jeho kamarádi, holka 23 (23 let) a kluk 1, kteří to tu mají pod kontrolou. Holčina dělá v tetovacím salónku a chalan je hudebníkem, nyní nezaměstnaný. Holčina pochází z NDR a od roku 2009 je na work’n’travel a klučina je Australan. Kluk umí skvěle hrát na kytaru, prý hraje už od svých 6 let. Kluk také říká tolikrát „fuck“ & „shit“ jako správný nigga, i když je bílý. Když jsem přišel, byla tu ještě jedna holčina z Francie, která se však už pakovala, takže jsem si s ní moc nepokecal. V poledne pak přišla jedna holčina 30 (30 let teda) ze Sydney taky surfovat. Tato holčina je také z NDR, pracovala 10 let jako sestřička a nyní už 10 měsíců cestuje. Byla na Aljašce, Kanadě, West coast USA, Fiji, Nový Zéland a nyní chilluje v Austrálii. Chystá se pak do Singapuru, Thajska, Vietnamu, SAE (Dubaj) a pak jede domů. Je to zkušená couchsurferka.

V poledne nás holčina 23 odvezla na nákup do nedalekého obchodního centra. Přišli jsme tam, v prvním obchodě nefungoval proud, tak jsme museli jít za roh do druhého. Zde proud fungoval jen částečně, pár žárovek svítilo, ale třeba do mrazáku museli dávat led, aby potraviny vydržely. Koupil jsem tam 1 long bagetu, 1 malé pečivo, pak nějakou pomazánku v malé skleničce, druhou v malé konzervě, nějakej sýr stylu hermelín a cherry rajčata. Cena mě pak docela překvapila – AUD 12 a nějaké drobné. I pokladní mě překvapila – byla celkově více příjemná než ty v ČR, mladá a docela ajt, na každého zákazníka vyjela „How are you?“ místo pozdravu, tak jsem jí řek taky „How are you?“. Zajímavý způsob pozdravu.

Dostal jsem i pivko od nich, chutnalo jak české pivko, ale stálo mnohem více. Jinak se nic nestalo.

Co se týče australské angličtiny, měl jsem možnost si pokecat s řidičem a s klukem kytaristou. Řidičova angličtina byla místy nesrozumitelná, ale celkově se to dalo. A klučina měl lepší výslovnost nebo spíš jsme nikam nejeli a konverzace nezastiňoval hluk motoru, proto jsem mu rozuměl lépe. Neříkám, že rozumím všemu, ale co mi řekl, tak jo. Když si povídali mezi sebou, tak občas jo, občas ne. Jinak ty holčiny z NDR mluví srozumitelně, tam není co řešit.

tl;dr: v Brisbane zrovna řádil hurikán. Na CS jsem potkal 3 lidi: 2 holki z NDR a jeden klučina z Austrálie; 1 holka byla cestovatelka, druhá tetovačka a klučina kytarovej hudebník. Jejich barák vypadá velice punkově.

Cesta do Austrálie – Soul do Brisbane

Druhá část cesty představoval let ze Soulu do Brisbane, který měl trvat asi podobně jako cesta z Prahy do Soulu. Myslel jsem, že když nebudu spát na letišti v Soulu, tak usnu více následně v letadle. Usnul jsem více, ale pořád to nebylo nic moc, skoro celou noc jsem byl vzhůru a usnul jsem asi večer před vzlítnutím :D.

Let byl tentokrát více únavné než předchozí, na nohy zbývalo méně místa než předtím a taky vedle sebe jsem neměl volno, ale nějakou australskou paní, která si po nástupu hned nasadila veliká sluchátka a pustila si filmy. Lepší bylo akorát jídlo, dal jsem si 2x korejská žrádla a vždy mi chutnaly a dávali o trochu větší porce.

Když v 6:30 jsme doletěli k Brisbane, mělo následovat přistávání. Asi ve výšce 8km nad zemí bylo krásně slunečno, ale na povrch země nebylo vůbec vidět, na rozdíl od ostatních částí Austrálie jako např. Korálové útesy, kde nebyly mraky. Mraky byly nakonec hustější než rtuť a zem jsme viděli až ve výšce 200m, kdy mělo následovat přistávání. Jenže celý přistávací manévr provázely tak obrovské dropy, že máte pocit, jako když jedete na horské dráze a k tomu si pouštíte dubstep. Pod mraky následovalo hurikán jak Dalibor až se letadlo nebezpečně kymácelo (i z okna letadla to bylo vidět).

Když nadmořská výška letadla postupně již nezvyšovala, ale pořád zvyšovala, tak kapitán ohlásil, že přistávání se odkládá na neurčito. :D Letadlo zase stouplo do výšky nad 1km a odletělo 30km od letiště.  Nutno zmínit, že celou dobu provázeli horskodráhové dropy pravidelně jako v dubstepu. A pak jeden starší pán začal blejt s takovým křikem, že by mohl hrát v nějakém filmu. Blil asi 4 sekundy do papírového sáčku, a najednou slečna vedle něj začala křičet „HELP! (I need somebody help!) (ta část v závorce není úplně přesné, ale něco takového řvala). Přiběhli letušky i 1 asi jeho kámoš a nevím, co se stalo, ale křičící slečna začala brečet. Pán celou dobu do toho blil s křikem, a za chvíli už blili další lidi. Symfonie zvuků blití a občas zachycené blicí pohledy mi dělalo zle, tak jsem se radši koukal z okna.

Nakonec letadlo po 30 min létání sem tam přistálo a v tu chvíli lidi tleskali. :D To bylo asi nejnepříjemněšjší přistávání, jaké jsem kdy zažil. Po vystoupení z letadla mě překvapilo vlhkost počasí jak ve Vietnamu, a na letišti všude pobíhající pejsci. Jako první proběhly kontroly pasů, které probíhalo tak, že paní úřednici prvně pozdravila s malým úsměvem (!) a pak si vzala pas, který jen oscanovala) a imigrační lístek. Proces trval tak 10s, rychlovka. Druhá část kontroly následovala po převzetí check-in zavazadel. Tento to bylo o dost delší. Když došla na mě řada, tak si mě odtáhli vedle spolu s dalšími obyvateli, kteří jsou národností v zemích méně vyspělých nebo tam nedávno byly. Třeba spolucestující Češka prošla bez kontroly. Kontrola každopádně proběhla tak, že k nám k našim zavazadlům přišel malej pejsek a začal očichávat. Když nic nenačichal, tak jsme mohli odejít. Procedura trvala tak 2 min.

Nutno upozornit, že do Austrálie je zakázáno nosit jídla a třeba i špinavé boty  s půdou. Jinak se musí deklarovat v imigračním lístečku a pak asi nějak řešíte se celníky nebo je musíte vyhodit do koše.

tl;dr: letadlo ze Soulu do Brisbane nemohlo přistát hned na poprvé kvůli špatnému počasí, tak jsme nabrali zpoždění asi hodinu. Na letišti probíhali přísné kontroly zavazadel pomocí psů.

Cesta do Austrálie - zastávka v Seoulu

Včera už jsem odjel na cestu do Austrálie. Už jsem žádné věci nevyřizoval a nakonec i všechno na letišti bylo v chillu. Jen při odbavování se mě ptali na australskej vízum a chtěli ho i vidět. Takže dobré vytisknout si ho. A také jsem si vytiskl 3 x Acceptance offer od školy pro všechny případy.

Samotný let byl klasicky skoro bez spánku. Nevím jak to ostatní lidi dělají, ale jakmile se zhaslo, všichni spali. Korean Air má ale dobrou výbavu, co se týká palubní zábavy. Před každým sedadlem je malej screen terminál a každý si může pustit nějakej film, hudbu nebo tak. Jen mi tam chyběla zásuvka. Naštěstí tam měli film The perks of being a wallflower, tak jsem strávil večer koukáním na to. Btw. zábavní systém v letadlech Korean Air běží na Linuxu, viděl jsem je restartovat.

V aeroplánu Boeing 222/200 jsem jsem seděl vedle jednoho pána, který pracuje v Akademii věd v Praze a na Griffith Uni v Gold Coast jako učitel a vědec. Ptal jsem se ho i na to, zda se mu více líbí Austrálie než ČR. Odpověď mě překvapila - Austrálie se mu více líbí. Jo a volil Schwarzenberga. Zajímavé bylo i to, že to byl cestovatel jak letuška. Procestoval mnoho států, i když v některých jen přednášel nebo pracoval. I tak je to docela frajer.

V Koreji se docela zlepšily služby na letišti nebo jsem o těchto vymoženostech před 5 lety nevěděl. Zdarma je tu sprcha, pak i chillin kout s netem zdarma (rychlost nic moc a občas padá, ale darovanému koni na zuby nekokaine) a gauče na spaní.

Stephen Chbosky - Ten, kdo stojí v koutě

V originále The perks of being a wallflower

Knížku jsem začal číst, protože chci vidět film, který byl podle toho natočen. Film má vyjít v ČR jen jako DVD (v kině vůbec nebude, nechápu, páč podle hodnocení csfd.cz má být super!). Původně jsem ani nechtěl číst tu knížku a film jsem chtěl vidět jen kvůli Hermioně, pokud bude mít víc jak 60% hodnocení :D. Pak koukám, film patří mezi top a i knížka patří mezi top knihy dle hodnocení na amazonu, tak jsem si knihu musel koupit a přečíst...

Kniha je zajímavá už svým stylem, ve kterém je napsaná. Je to příběh ve formě dopisů od hlavní postavy Charlie neznámému příjemci. Zatím jsem žádný takový styl nečet, ve škole jsme se učili o Utrpení mladého Werthera, že je také psán jako dopisy.
Příjemcem těchto dopisů je zřejmě rozvážný člověk, který Charlie sám nezná, ale slyšel o něm zmínku během konverzace dvou spolužaček. Myslím, že byl hodně podobný jako sám Charlie. Ale to není důležité.
Charlie (C.) nastupuje poprvé na střední školu. Je mu na začátku knihy 16 let a celá kniha popisuje jeho první rok na střední. C. je introvert, zpočátku nemá žádného kamaráda, to je také jeden z důvodů, proč začal psát tyto dopisy. Postupně se však seznámí s Patrickem a jeho sestrou Sam. Později se z nich stanou C. nejlepší kamarádi s tím, že C. je zamilovaný do Sam, ale ta mu řekla, že ne-e.
V knize je popsán snad vše, co může zažít středoškolák. C. na jednu stranu je hoch, který se hned rozbrečí (zdá se mi to divné, ale C. brečí skoro v každém dopise :D), na druhou stranu se umí brát a není nijak šikanován ve škole. V knize jsou popsány i stavy po LSD nebo po trávě. Zasahuje i do homo témat, kdy z Patricka se vyklube gay a tak. Samozřejmostí jsou parties & girls with boys.
Stranou nezůstává ani C. rodina. C. sestra je v posledním ročníku střední a náležitě si to užívá ve škole i mimo ní, až nakonec musí na potrat. C. bratr hraje americký fotbal na VŠ, takže zde nejsou až tolik příhod s ním. C. matka s tátou jsou na tom podobně. C. teta Helen je ale často zmiňována, jak ji C. má hodně rád apod., ale ten konec to zabil :)
Jako každá správná kniha obsahuje hodně odkazů na další knihy a songy. C. chce být spisovatelem, proto mu jeho učitel dává číst knihy a pak má o nich psát eseje. Taky rád poslouchá muziku a kouká se s rodinou na filmy.
Pokud bych měl shrnout knihu, tak děj není nijak super napínavý. Zajímavější je styl, jakým je děj napsaný. C. je velmi naivní kluk, proto často nechápe a nejde si za svým cílem. Hodně přemýšlí a občas má i zajímavé názory, ale ne zase nijak super zajímavé, za to docela vtipné.

Části, které se mi líbily

datum 1.ledna 1992 (hlavní postava Charlie je v transu po LSD)
A Mark, ten kluk, co mi to dal, se najednou objevil a koukal se na nebe a řekl mi, abych se podíval na hvězdy. Tak jsem se podíval nahoru a stáli jsme pod tou obrovskou klenbou jak v takové té skleněné kouli, co v ní sněží, a Mark řekl, že ty krásné bílé hvězdy jsou ve skutečnosti jenom díry v té černé klenbě, a když jdeš do nebe, to sklo se rozbije, a nezbude nic než nedozírná hvězdná bělost, která je jasnější než cokoliv jiného, a přesto tě z ní nebolí oči. A nebe bylo nesmírné a širé a průzračně tiché a já jsem si připadal maličký.

25.prosince 1991
Když jsem šel nahoru do tátova dětského pokoje a prohlížel jsem si staré fotografie, začal jsem přemýšlet o tom, že byla doba, kdy to nebyly jen vzpomínky. Že někdo opravdu udělal ty fotografie a ti lidé na nich byli zrovna po obědě nebo tak něco.

9.února 1992
Říkala, že dívce jako M.E. bys neměl říkat, že je hezká. Měl bys jí spíš pochválit šaty, protože to, jak se oblékla, je její volba, zatímco obličej si nevybrala.

11.května 1992
A jednomu klukovi říkali "Tonda Honda", protože ho prý na nějaké pitce přistihli, jak masturbuje.

2. června 1992 (Charlie vypráví o části z knihy Zdroj, která se mu líbila):
"Zemřel bych pro tebe. Ale nebudu pro tebe žít."

16.června 1992
Hrozně moc mámu miluju. I když si nejsem jistý, jestli není trochu staromódní říkat něco takového. Myslím, že až budu mít příště narozeniny, koupím jí dárek. Myslím, že by se z toho měla stát tradice. Děti by ode všech dostaly dárky a samy by taky jeden koupily svoji mámě, za to, že tu je. Myslím, že by to bylo pěkné

16. června 1992
"Má to 32 nohou a 1 zub. Co je to?"
"Fronta na pracák v Západní Virginii."

23.srpna 1992
Myslím, že kdybych měl někdy děti a ty by byly nespokojené, nikdy bych jim nevykládal o tom, jak v Číně strádají a takové věci, protože to nic nezmění na tom, že nejsou spokojené. A i když je na tom třeba někdo daleko hůř, nic to nezmění na tom, že ty jsi na tom zrovna takhle. Dobře nebo špatně.

Hudba a filmy z knihy, které možná zčeknu:

The Smith - Asleep
Fleetwood Mac - Landslide
Život je krásný
Mr.Mister - Broken Wings
Harold and Maude

V jedné části (2.února 1992) je zmíněno to, že hlavní postava čte knihu od Burroughs - Nahý oběd. Ze zvědavosti jsem to googlil a ukázka mě dost zarazilla. Více paradoxní je fakt, že kniha je považována za jednu z nejlepších literárních děl 20.století. Made me sick.

Austrálie - nefunkční stránka gumtree

Web gumtree.com.au je prý známý v Austrálii. Je to rozcestník všeho možného, zatím jsem tam hledal nějaké práce, ubytování, kytaru a kolo. Nedávno jsem viděl jeden inzerát, kde sháněli člověka pro hledání společného ubytování. Odpověděl jsem na daný inzerát a pak ještě jeden podobný a za týden žádná odezva. OK, asi se na mě vykašlali. Také se mi zdálo divné, že nefungují zobrazení telefonních čísel u inzerátů. To už se mi zdálo hodně pofiderní, tak jsem zagooglil. Našel jsem na tomto fóru o tomto problému diskuzi:

http://www.expatforum.com/expats/australia-expat-forum-expats-living-australia/123924-gumtree-view-full-number-does-not-work.html

TL;DR: Gumtree nefunguje mimo Austrálii, tzn. že zobrazení tel. čísel nejde a emaily se nedoručí příjemci, pokud nejsem v Austrálii. Zkoušel jsem najít nějaké proxy, ale zatím jsem nenarazil na žádnej, který by se dal použít.

Dependency Injection v Grails

Jedna z vlastností Grails je automatická podpora dependency injection (DI) service tříd ve Spring beanech napsané v Groovy (to jsou mimo jiné i controller, service, taglib nebo domain v Grails aplikacích). Stačí napsat jednoduše název dané service třídy, např. pokud mám UserService:

def userService

pak vše funguje automaticky (viz manuál Grails). Nikdy jsem ale nevěděl (ani jsem se o to nijak nezajímal), jak to vlastně funguje. Narazil jsem na to až v knize Programming Grails (MEAP verze, v době psaní článku je zdarma a legálně dostupné tu).

Podmínkou je, aby proměnná měla scope třídy a taky aby byla public. Pro public proměnné Grails automaticky převede na privátní proměnnou s getter a setter metody.

private Object userService

void setUserService (Object userService) {
    this.userService = userService
}

Object getUserService () {
    return userService
}

Protože Grails běží na Spring frameworku, má definován též ApplicationContext soubor, kde atribut autowire je nastaven na typ "byName". Což znamená, že pokud ve třídě bude k dispozici setter, který má jméno jako bean, tak se automaticky provede DI. To vede k dalšímu důsledku, kdy proměnná definovaná v rámci metody (lokální proměnná) nemůže mít DI, protože nesplňuje podmínky pro autowiring.

Austrálie - čekání na den O

Myslím, že všechny administrativní záležitosti už mám vyřízené. Nyní chilluji a čekám na den O neboli Odletu.  Vše šlo hladce podle plánu a odevzdal jsem 2 dokumenty na OZS oddělení: Learning Agreement a akceptační dopis. Jinak pokud nemáte vše v pořádku, taky se to dá. Jeden spolužák neměl všechny podpisy v Learning Agreement a taky je to ok.

I úřady jsem zvládl. Pokud chcete pozastavit živnostenskou činnost, je to docela obíhávačka. Prvně musíte na živnostenský úřad, pak na 3 místa: VZP, sociální úřad (OSSZ) a pak FÚ. Někde jsem četl, že stačí zajít na živnostenský úřad, ale vůbec.

Meanwhile, založil jsem si Facebook účet, budu tam dávat fotky. A prý se to velmi hodí na Erasmus, mám potvzené od 2 Erasmáků. Ale pokud vás neznám, nepřidám si vás a nenajdete na mém profilu nic. Také jsem si zarezervoval odvoz z letiště autem od školy. Chtěl jsem jet do školy, ale tam mi napsali, že 28.1. je public holiday neboli škola je zavřená, takže jedu rovnou ke Couchsurfing (CS) týpkovi. Bude mi to stát 20AUD, ale who cares? Lepší než tahat se s kufrem pomocí MHD a stálo by to ještě víc :D Jen z letiště do centra vlakem je to 15,5 AUD. A vzhledem k tomu, že CS týpek bydlí někde v hajzlu, busem k němu by to stálo cca 9 AUD.

Můj blog se nyní na půl roku změní převážně na australskej blog. Možná občas hodím nějaké počítačové věci, ale zatím jsem na nic nenarazil.

Austrálie - formality

OK tak už zbývá něco přes 2 týdny, než odletím do Austrálie do Brisbane. Letenku jsem si koupil na 26.1.2012. takřka měsíc předem. Cena už v té době byla u 30k Kč za zpáteční. Poletím se společností Korean Air s přestupem v Soulu v Jižní Koreji přes 25 h. Příjemná je čas odletu i příletu. Letí se z Prahy v 19:50 a na místo dorazím 28.1.2013 v 6:20, takže celý nový den budu mít před sebou. Původně jsem si chtěl letenku koupit přímo z webu společnosti, ale pak jsem tam přečet, že je potřeba po nákupu přijít do jejich pobočky s kreditní kartou pro ověření, že majitel kreditky fakt zaplatil. Vzhledem k tomu, že pobočky Korean Air je na Ruzyni a.k.a. letiště Václava Klause, tak je to zajížďka jaxvině a přitom ušetřím jen litr. Tak jsem zvolil radši způsob přes agenturu.

Ubytování jsem si také zajistil přes Couchsurfing. Budu u jednoho týpka, který bydlí asi 30 min busem od školy (trochu daleko, ale to jsem nevěděl, když jsem ho kontaktoval, damn) někde skoro za Brisbane (asi jako Černý most v Praze). Na druhou stranu je ubytování free, takže něco za něco. Jinak jsem dostal tip od spolucestující, že tohle je dobrý platz i s dobrou cenou.

Zařizování ve škole je zatím v chillu. Už jsem si zařídil Learning agreement. Je tam potřeba dost oběhávání. Prvně je potřeba zajít za vedoucím fakulty (na KIT je to Mr. Voříšek), ukázat mu sylaby předmětů a příp. říct mu, které předměty kam uznat (povinný, povinně volitelný, celoškolsky volitelný) a za kolik (1 Unit od nich je za 3 kredity, ale dá se dohodnout i za míň). Ten to potvrdí, příp. vyvrací (v tom případě je nutné mít další předměty znova, aby se nemuselo chodit milionkrát k němu). Pokud je všechno ok, tak má poslat mail proděkanovi Arltovi (FIS) s tím, že je všechno cool. Mr. Voříšek tedy nic nepodepisuje, ale jen posílá ten ok mail. Pak se musí zajít k tomu Arltovi, ten si přečte mail od Voříška a podepíše do kolonky Departmental bla bla. Následně je potřeba podpis od Mr. Mazoucha (taky proděkan). Ten to taky podepíše. Jako poslední krok je nutné předat podepsané a zkopčené Learning Agreementy na 3 místech: Mr. Arltovi, Mr. Mazouchovi a na OZS (takže 3 kopie). Bürokracie jaxvině, určitě je potřeba na tom myslet s měsíčním předstihem, protože je nutné tyto lidi zastihnout během konzultaček a oni je mají jen jednou týdně. Já jsem musel obíhat toto kolečko: čtvrtek před Vánocema Mr. Voříšek -> po Vánocích Mr. Voříšek kvůli tomu, že jsme se u jednoho předmětu neshodli -> další týden Mr. Arlt podpis + Mr. Mazouch podpis + kopii si nechal -> OZS kopii s podpisem -> další týden Mr. Arlt kopii.

Stipendium na FIS se musí žádat tak, že se napíše pár řádků do wordu jakože žádost, a pak se to dá Mr. Mazouchovi. Jako příklad ta moje žádost:

Dobrý den,


chtěl bych požádat Fakultu informatiky a statistiky o mimořádný stipendium na studium na zahraniční škole v rámci výměnných pobytů na VŠE. Příští semestr budu studovat na škole University of Queensland, Brisbane, Austrálie. Děkuji.

S pozdravem,PXYZ


A nyní musím zajít na úřady kvůli živnosti a pak na OZS a tak, pro dnešek tedy konec.