Cesta do Austrálie – Soul do Brisbane

Druhá část cesty představoval let ze Soulu do Brisbane, který měl trvat asi podobně jako cesta z Prahy do Soulu. Myslel jsem, že když nebudu spát na letišti v Soulu, tak usnu více následně v letadle. Usnul jsem více, ale pořád to nebylo nic moc, skoro celou noc jsem byl vzhůru a usnul jsem asi večer před vzlítnutím :D.

Let byl tentokrát více únavné než předchozí, na nohy zbývalo méně místa než předtím a taky vedle sebe jsem neměl volno, ale nějakou australskou paní, která si po nástupu hned nasadila veliká sluchátka a pustila si filmy. Lepší bylo akorát jídlo, dal jsem si 2x korejská žrádla a vždy mi chutnaly a dávali o trochu větší porce.

Když v 6:30 jsme doletěli k Brisbane, mělo následovat přistávání. Asi ve výšce 8km nad zemí bylo krásně slunečno, ale na povrch země nebylo vůbec vidět, na rozdíl od ostatních částí Austrálie jako např. Korálové útesy, kde nebyly mraky. Mraky byly nakonec hustější než rtuť a zem jsme viděli až ve výšce 200m, kdy mělo následovat přistávání. Jenže celý přistávací manévr provázely tak obrovské dropy, že máte pocit, jako když jedete na horské dráze a k tomu si pouštíte dubstep. Pod mraky následovalo hurikán jak Dalibor až se letadlo nebezpečně kymácelo (i z okna letadla to bylo vidět).

Když nadmořská výška letadla postupně již nezvyšovala, ale pořád zvyšovala, tak kapitán ohlásil, že přistávání se odkládá na neurčito. :D Letadlo zase stouplo do výšky nad 1km a odletělo 30km od letiště.  Nutno zmínit, že celou dobu provázeli horskodráhové dropy pravidelně jako v dubstepu. A pak jeden starší pán začal blejt s takovým křikem, že by mohl hrát v nějakém filmu. Blil asi 4 sekundy do papírového sáčku, a najednou slečna vedle něj začala křičet „HELP! (I need somebody help!) (ta část v závorce není úplně přesné, ale něco takového řvala). Přiběhli letušky i 1 asi jeho kámoš a nevím, co se stalo, ale křičící slečna začala brečet. Pán celou dobu do toho blil s křikem, a za chvíli už blili další lidi. Symfonie zvuků blití a občas zachycené blicí pohledy mi dělalo zle, tak jsem se radši koukal z okna.

Nakonec letadlo po 30 min létání sem tam přistálo a v tu chvíli lidi tleskali. :D To bylo asi nejnepříjemněšjší přistávání, jaké jsem kdy zažil. Po vystoupení z letadla mě překvapilo vlhkost počasí jak ve Vietnamu, a na letišti všude pobíhající pejsci. Jako první proběhly kontroly pasů, které probíhalo tak, že paní úřednici prvně pozdravila s malým úsměvem (!) a pak si vzala pas, který jen oscanovala) a imigrační lístek. Proces trval tak 10s, rychlovka. Druhá část kontroly následovala po převzetí check-in zavazadel. Tento to bylo o dost delší. Když došla na mě řada, tak si mě odtáhli vedle spolu s dalšími obyvateli, kteří jsou národností v zemích méně vyspělých nebo tam nedávno byly. Třeba spolucestující Češka prošla bez kontroly. Kontrola každopádně proběhla tak, že k nám k našim zavazadlům přišel malej pejsek a začal očichávat. Když nic nenačichal, tak jsme mohli odejít. Procedura trvala tak 2 min.

Nutno upozornit, že do Austrálie je zakázáno nosit jídla a třeba i špinavé boty  s půdou. Jinak se musí deklarovat v imigračním lístečku a pak asi nějak řešíte se celníky nebo je musíte vyhodit do koše.

tl;dr: letadlo ze Soulu do Brisbane nemohlo přistát hned na poprvé kvůli špatnému počasí, tak jsme nabrali zpoždění asi hodinu. Na letišti probíhali přísné kontroly zavazadel pomocí psů.