Po dlouhé analýze Robsonovy sebevraždy jsme došli k závěru, že ji lze považovat za filosofickou jen v jistém aritmetickém smyslu: Robson, který měl výhledově způsobit nárůst lidské populace o jednu položku, se rozhodl, že je jeho etickou povinností udržet konstantní počet obyvatel na této planetě.
Odpověď jednoho z postav v knize na otázku, co je historie:
Historie je ona jistota vznikající v bodě, kde se nedokonalost paměti stýká s nedostatečností historických pramenů.Hlavní hrdina na začátku knihy odpovídá, že historie jsou lži vítězů. V polovině knihy na konci první části však svůj názor přehodnocuje:
Historie nejsou lži vítězů, jak jsem kdysi lehkovážně ujišťoval Starouše Joea Hunta. Teď už to vím. Jsou to spíše vzpomínky těch, co přežili. A ti většinou nepatří mezi vítěze ani mezi poražené.
Napadá mě jeden z rozdílů mezi mládím a pokročilým věkem. Když jsme mladí, vymýšlíme si pro sebe různé verze budoucnosti. Když jsme staří, vymýšlíme druhým různé verze minulosti.Moje kecy:
Po dlouhé době jsem si zase přečetl nějakou beletrii (asi po roce a půl). Tuto knihu jsem zamýšlel koupit v papírové podobě od té doby, kdy dostalo Man Bookerovu (nebo nějak tak) cenu, protože její popis se mi zdál zajímavý. Čekal jsem styl detektivky a la Stieg Larsson, ale nic takového.
Knížka je souhrnem vzpomínek jednoho člověka. Je psána v první osobě stylem vyprávění a rozdělena do dvou částí. Vypravěči je nejspíš přes 60 let. V první části vzpomíná na svá školní a studentská léta. Je občas doplněna o současné názory vypravěče na situace, které se staly před více než 40 lety.
Druhá část knihy se již odehrává v současnosti (nebo v nedaleké minulosti). Vypravěč je už v důchodu a na události ze školních let postupně zapomíná. Jednoho dne ale dostane 500 liber a dopis, které mu připomene staré události. Postupně zjišťuje, že způsobil něco, co ani nezamýšlel, ale zcela se mu to vymklo z rukou.
Kniha je psána docela složitým jazykem. Některé věty jsem musel číst i vícekrát, abych pobral jejich význam. Co se týče děje, tak v součtu je skoro nulový. Na druhou stranu kniha velmi přesně vystihuje myšlenkové pochody člověka. Také se mi líbí způsob, kterým jsou psány vzpomínky člověka. Jak si člověk něco pamatuje detailně a něco zase velmi málo (nebo o tom nevypráví). Asi bych si to měl přečíst znova kvůli tomu, že druhá část knihy hodně odkazuje na první část, a to si až tak detailně nepamatuji.
Jinak celý děj bych shrnul do jednoho slova: "Motherfucker" (tomu ver, a bez jakéhokoliv negativního významu).
