Neděle se nesla ve znamení přesunu. Po krátkém úklidu jsme se dostali z bytu až okolo 11:00, protože jsme měli hodně věcí a nanosit vše dolů do auta + připevnit kola k autu chvíli trvá. Už brzy ráno přišla paní uklízečka Kathia a ptala se nás, zda nepotřebujeme s něčím pomoci. Je to nějaká moc milá paní, i uprostřed pobytu nám přišla lehce pouklidit byt, i když jsme to nepotřebovali.
Cesta byla naplánovaná tak, že pojedeme podél moře, kde se zároveň podíváme na nizozemské hráze, díky kterým vznikla tahle země. Je to asi o hodinu a půl delší cesta, ale času dost. Do místa pobytu jsme měli dorazit až okolo páté odpo.
Tato cesta zároveň vedla okolo Rotterdamského přístavu Europoort, který byl obrovský. Pro představu, autem rychlostí 120 km/h jsme přes něj jeli tak 20 min, než jsme nějak přejeli. Co jsem si všimnul, tak tam jezdí i nějaký vlaky v přístavu. Protože tu hodně foukalo, přístav byl posetý větrnými elektrárnami, které se neustále točily a nejspíš i vyráběly elektřinu. Také jsme jeli přes tunel, který měl délku 6600m a kde se platilo mýtné 5 euro. Tunel vedl pod deltou řeky.
Asi za hodinu a půl jízdy jsme dorazili na první místo u moře. Foukalo jako hovado, ale měl jsem bundu, takže nebyla zase taková zima. V moři bylo moře lidí, kteří provozovali kitesurfing. Počasí je tu ideální na tento sport. Pláž je tu také pěkně písečné a prázdné, jen ta teplota není příliš na koupání.
Další zastávkou po cestě byly hráze Delta works, konkrétně se jedná o ty nejdelší hráze z tohoto projektu. Chtěli jsme sejít úplně dolů se podívat jako ostatní turisti, kteří tam již byli, ale nemohli jsme najít cestu. Nakonec jsme jen tak koukali seshora, ale i tak ten výhled za to stálo. Jedna hráz je poměrně obrovská a masivní, když si uvědomíte, kolik vody musí zadržet, aby se neutopilo Nizozemsko. Také jsme zaparkovali hned pod větrnou elektrárnou, takže jsem zkouknul i velikost větrné elektrárny, její hluk i silný vítr, který tam foukal.
Jelikož už byl čas na oběd, další kroky nás zavedly do nedaleké restaurace (2km od hrází). Byla to úplně klasická vesnická rybářská restaurace nebo spíše pajzl. Nebyl to však úplně hnusný pajzl, kde stoly byly umaštěné a smrdělo to tam vším možným. Dal jsem si hambáč s hranolkama. Maso z hambáče bylo typické maso ze supermarketu a hranolkami byly asi také z toho samého supermarketu. Místnost byla ozdobena různými námořnickými věcmi. Mě upoutaly hodinky, které neměřily čas, ale stupeň větru a směr. Vítr v danou chvíi bylo někde v polovině stupnice. Také na stěně visela nejspíše mapa větrů a mořských proudů.
Po jídle už cesta vedla skrz pevninu a dálnice, takže se nic divného nestalo. A přibližně v 17:00 už jsme dorazili do Oostende, přímořského letoviska Belgie.
pondělí 29. června 2015
úterý 23. června 2015
Den Haag - týden druhý
Druhej týden v Haagu byl spíše klidný a ve znamení práce. Přes den jsem pracoval a odpo si šel zaběhat, pak zahrál na xboxu a nakonec zkoukl nějaký film, který jsem měl v compu nebo byl vybrán ze sbírky BluRay, který měl týpek z airbnb doma. To vše ve zvuku 5.1 a na velké LCD televizi.
Jen ve středu byl plán jít do Mírového paláce, což je název pro budovu, kde sídlí Mezinárodní Haagský soud. Předtím jsme ale zajeli na oběd do KFC v centru města. KFC se stal nejnavštěvovanější restaurací v Haagu za celou dobu našeho pobytu, protože jsme tam byli 2x. Po jídle jsem zašel ještě na tržnici hned vedle, kde jsem si koupil holandskou oplatku.
Když jsme dorazili k Mírovému paláci na kole, zjistili js,e, že bohužel palác není otevřen jen tak pro veřejnost, a to ani zahrada před palácem. Dovnitř se lze dostat jen v rámci nějakého tour, a ten je potřeba předem naplánovat na internetu. Místo toho jsme se odebrali na pláž a podle plánu jsem si měl v klidu chillovat a číst si ze čtečky. Přišli jsme na pláž, chvíli jsme se projeli podél pláže na kole. Když jsem konečně si našel lavičku a chtěl začít číst, zjistil jsem, že vírt tu fouká tak nehorázně, že byla velká zima na to si jen tak sedět a číst. Po pár minutách jsme to vzdali a jeli domů.
V sobotu do poledne jsem chilloval doma. Sice jsem vstával jako dycky v 8:30, ale zbytek krů vstávalo pozdě, dokonce až v 11:00. Okolo 13:00 jsem se rozhodli, že pojedeme do Leidenu na oběd a na jídlo. Leiden je město, který leží asi 20 min autem z Haagu. Známé je především pro svoji nejstarší univerzitu v Nizozemí, takže je to univerzitní město.
Před odjezdem jsem na Yelpu očekoval jídlo, kde se dá dobře najíst v Leidenu. Zjistil jsem, že je tam jedna super palačinkárna na holandský způsob a má vysoké hodnocení. Výběr byl tedy jednoznačný.
Dojeli jsme tam autem. Jako v každém holandském městě i zde byly v centru ulice jednosměrné, takže jsme jeli trochu dál, než jsme našli dobré místo na parkování v centru, který byl navíc i zdarma. Palačinkárna leží přímo v centru města. Když jsme zašli dovnitř, bylo úplně plno až na jeden stůl, takže štěstí jaxvině. Po chvíli k nám přiskočí servírka a podá nám menu v angličtině. V nabídce byly asi 40 druhů palačinek, od sladkých po slané. Je to těžké si vybrat jen jednu. Nakonec jsem se rozhodl pro palačinku se žampióny, šunkou, slaninou a sýrem. Také jsem měl v plánu si dát potom jednu sladkou palačinku jako dezert. Ceny palačinek se pohybovaly od 8 euro do 15 euro. Ta moje stála 13,50 euro.
Palačinka měla mít průměr 40 cm. Když ji přinesli, nevypadala nijak obrovsky. Tak jsem si ji dal. Asi ve 3/4 palačinky už jsem se cítil plný. A ve chvíli, kdy jsem dojedl, tak jsem fakt už nemohl nic jíst, takže bohužel sladká palačinka jako dezert nepřišla.
Ochutnal jsem kromě dobrého jídla také zajímavé pivo. Byl to tmavý Heineken s příchutí ovoce. Bylo to opravdu dobré chuti, až jsem se podivil, protože jsem čekal hořké pivo ve stylu Guiness. Tmavý Heineken rozhodně doporučuji vyzkoušet, v Česku jsem ho nikdy nikde neviděl.
Po jídle následoval kulturní program. Zašli jsme do muzea lékařských věcí Boerhaave. Muzeum mě příliš nezaujal. Byl poměrně veliký a obsahovaly mnoho historických lékařských náčiní. Kromě toho byla jedna část i o budoucnosti jídel na zemi (to mě zaujalo), dále různé věci jako fyzikální nástroje, matematické věci, astronomické pomůcky atd.
Muzeum zabraly dvě a půl hodiny odpoledne. Pak jsme se ještě prošly městem do místní univerzity a cestou okoukly básně, který jsou psané na různých barácích po městě. Našli jsme 2 francouzské básně, jednu anglickou a jednu arabskou. Univerzita byla bohužel zavřená (kupodivu v sobotu), takže jsme odešli zpět do města.
Protože už zase bylo čas na jídlo, zašli jsme do burger restaurace, který jsme náhodou objevili vedle té palačinkárny. Podávali tam bio burgery. Chutnali opravdu dobře, ale nevím, zda je to tím, že je to bio, nebo jen prostě uměli dobře udělat ten burger. Každopádně mám pocit, že v NYC jsem ochutnal lepší burger. Ale je to možné, že je to jen zdání.
A tak skončil poslední plnohodnotný den v Nizozemsku.
Jen ve středu byl plán jít do Mírového paláce, což je název pro budovu, kde sídlí Mezinárodní Haagský soud. Předtím jsme ale zajeli na oběd do KFC v centru města. KFC se stal nejnavštěvovanější restaurací v Haagu za celou dobu našeho pobytu, protože jsme tam byli 2x. Po jídle jsem zašel ještě na tržnici hned vedle, kde jsem si koupil holandskou oplatku.
Když jsme dorazili k Mírovému paláci na kole, zjistili js,e, že bohužel palác není otevřen jen tak pro veřejnost, a to ani zahrada před palácem. Dovnitř se lze dostat jen v rámci nějakého tour, a ten je potřeba předem naplánovat na internetu. Místo toho jsme se odebrali na pláž a podle plánu jsem si měl v klidu chillovat a číst si ze čtečky. Přišli jsme na pláž, chvíli jsme se projeli podél pláže na kole. Když jsem konečně si našel lavičku a chtěl začít číst, zjistil jsem, že vírt tu fouká tak nehorázně, že byla velká zima na to si jen tak sedět a číst. Po pár minutách jsme to vzdali a jeli domů.
 |
| Mírový palác, sídlo mezinárodního soudu |
 |
| Scheveningen |
 |
| Bio tržnice v Haagu |
 |
| Oblíbené KFC |
Před odjezdem jsem na Yelpu očekoval jídlo, kde se dá dobře najíst v Leidenu. Zjistil jsem, že je tam jedna super palačinkárna na holandský způsob a má vysoké hodnocení. Výběr byl tedy jednoznačný.
Dojeli jsme tam autem. Jako v každém holandském městě i zde byly v centru ulice jednosměrné, takže jsme jeli trochu dál, než jsme našli dobré místo na parkování v centru, který byl navíc i zdarma. Palačinkárna leží přímo v centru města. Když jsme zašli dovnitř, bylo úplně plno až na jeden stůl, takže štěstí jaxvině. Po chvíli k nám přiskočí servírka a podá nám menu v angličtině. V nabídce byly asi 40 druhů palačinek, od sladkých po slané. Je to těžké si vybrat jen jednu. Nakonec jsem se rozhodl pro palačinku se žampióny, šunkou, slaninou a sýrem. Také jsem měl v plánu si dát potom jednu sladkou palačinku jako dezert. Ceny palačinek se pohybovaly od 8 euro do 15 euro. Ta moje stála 13,50 euro.
Palačinka měla mít průměr 40 cm. Když ji přinesli, nevypadala nijak obrovsky. Tak jsem si ji dal. Asi ve 3/4 palačinky už jsem se cítil plný. A ve chvíli, kdy jsem dojedl, tak jsem fakt už nemohl nic jíst, takže bohužel sladká palačinka jako dezert nepřišla.
 |
| Palačinka jak svině |
 |
| Tmavý Heikenen |
Muzeum zabraly dvě a půl hodiny odpoledne. Pak jsme se ještě prošly městem do místní univerzity a cestou okoukly básně, který jsou psané na různých barácích po městě. Našli jsme 2 francouzské básně, jednu anglickou a jednu arabskou. Univerzita byla bohužel zavřená (kupodivu v sobotu), takže jsme odešli zpět do města.
Protože už zase bylo čas na jídlo, zašli jsme do burger restaurace, který jsme náhodou objevili vedle té palačinkárny. Podávali tam bio burgery. Chutnali opravdu dobře, ale nevím, zda je to tím, že je to bio, nebo jen prostě uměli dobře udělat ten burger. Každopádně mám pocit, že v NYC jsem ochutnal lepší burger. Ale je to možné, že je to jen zdání.
A tak skončil poslední plnohodnotný den v Nizozemsku.
sobota 20. června 2015
Den Haag výlet
Den 1. neděle
Podle plánu se měl odjezd z Prahy uskutečnit okolo 7:00 - 7:30 ráno od místa práce. Spolujezdci T a H ještě při posledním setkání tvrdili, že dorazí na místo srazu už od 6:00, nakonec dorazili až okolo sedmé. Museli jsme navíc vytahovat compy, někdo se i nasnídal, skládali jsme kolo na držák za autem a kecali jsme s panem vrátným. Z Prahy jsme se dostali až v 9:00. H a já jsme jeli v autě a T jel sám na motorce. V Ústí n. L. jsme se stavili ještě v supermarketu, abychom nakoupili jídlo na první den na snídani v Nizozemsku. Cesta pak pokračovala bez vážných komplikací, jen jsme často zastavovali, protože T na motorce potřeboval asi každé 2 hodiny doplňovat benzín. Nakonec jsme dorazili na místo určení až okolo 21:15, což bylo mírné zpoždění oproti plánových 17:00 nejpozději.
V bytu na nás čekala paní uklízečka Kathia z Polska, aby nám předala klíče a provedla bytem. Byt je poměrně veliký (prý má 145m2) a má 3 ložnice. V jedné ložnici bydlí majitel, který je nyní v Mexiku a neměli bychom se s ním vidět, protože se vrací až týden po našem odjezdu. Druhou ložnici je malý pokojík s postelí a výhledem ven na kanál a na protější baráky. Třetí pokoj obsahuje 2 postele, z nichž jedna je double. Je tam také pracovní stůl s tiskárnou a projektor. Dále tu je vybavená kuchyně s myčkou, separátní koupelna a záchod, pračka a sušička. Nejlepší je však obývák, kde je asi metr a půl velká LCD televize od Samsungu, dále 5.1 hifi věž od Sony s Bluray přehrávačem, tři regály plné originálních Bluray filmů a Xbox One se 4 ovladači a Kinectem.
Byt jsem našel přes Airbnb a vychází na 18 435 Kč pro 3 lidi na 14 dní s tím, že max. lze ubytovat 5 lidí. Za další dva lidi by se platilo 10 euro na noc, což je pěkná cena. Byt neleží v centru Haagu, ale na okraji. Protože máme kola, takže je to úplně jedno. Na kole se tu hezky jezdí a do centra to trvá cca 30 min. Navíc je tu větší klid a i do Rotterdamu je to blíže na kole.
Den 2. pondělí
Chvíli po vstávání jsme jeli na kole očekovat pláž. Na kole se tu jezdí skvěle. První z důvodů skvělé jízdy je terén. Celé Nizozemsko je rovná jak placka, takže nejedete do žádné kopce a ani se neřítíte z žádného srázu. Prostě rovina. Za druhé jsou tu špičkově upravené cyklostezky na většinu míst, a když ne, tak aspoň je tam vyznačen zvláštní pruh pro kola. A za třetí řidiči aut respektují cyklisty, jsou více pozorní na cyklisty a dávají jim přednost v jízdě.
Na kole jsme jako první dojeli k Haagskému mezinár. soudnímu dvoru. Je to velký a pěkný barák, bohužel bylo zavřeno v pondělí ráno. Následně jsme zajeli k pláži Scheveningen. Neplavalo tam ale vůbec nikdo, protože nebylo úplně teplo a hodně tu fouká. U pláže se nacházely různé zajímavě vypadající sochy, restaurace a bary však zely prázdnotou.
K obědu jsme si řekli že můžeme zajít na jídlo do jedné z restaurací blízko bydliště. Bohužel jsme hodně rychle zjistili, že s jídlem to nebude tak jednoduché. V restauracích neměli otevřeno přes oběd, otevírací doba byla až od 17:00. Nakonec jsme zašli do jedné z místních fastfoodů, kde jsem si dal hambáče s hranolkama asi za 6,50 euro. I přes své jméno Kwalitaria a přes poměrně vysoké hodnocení na Yelpu to nebylo nic moc.
Odpo už jsem jen pracoval a k večeru zaběhl okolo baráku. Při běhu jsem narazil na koně, ovce i větrnej mlýn. I na běh je tu ideální povrch a prostředí, pokud tedy není úplná zima, což teďka není. Ale v zimě si dovedu představit, že tu musí být kosa, protože dost fouká.
Den 3. doma
Ráno po vstávání už jsem pracoval jako drak. Přes oběd jsme chtěli zajít někam blízko, nakonec nebylo otevřeno vůbec nic. Tak jsme se rozhodli zajít k poměrně dalekému KFC, který jsme ale nenašli. Po chvíli bloudění a čekání jsme zjistili, že už jsou 14:00 a čínská restaurace poblíž je otevřena. Zašli jsme tam.
V restauraci nebyl nikdo. Menu bohužel bylo jen v holandštině, takže jsem zase nerozuměl ničemu. Paní servírka ale uměla obstojně anglicky, takže jsme si řekli, co bychom si představili za jídlo, a ona nám to pak přinesla. Oběd pro 3 lidi nakonec vyšel na 80 euro. Obsahoval polívky, předkrm (dim sum) a hlavní jídla.
Odpo po chvíli práce jsem si šel zaběhat. Připojil se i T. Ten si však po 3km stěžoval na bolest v kolenou, takže jsme šli pěšky zpátky. Večer jsme si zapli Xbox One a zahráli si autíčka ala Mario Kart a očekovali film 21 Jump Street.
Zajímavost dne: některé domy tu mají vyvěšenou nizozemskou vlajku a nad tím brašnu. Důvodem je oslava konce semestru a úspěšných zkoušek studenta. Takže je to jen, pokud mají lidi
Den 4.
Jak už bývá zvykem, po vstávání jsem začal pracovat až do oběda. Tentokrát už jsme ale nešli hledat oběd někam ven, nakoupili jsme si oběd v Albert Heijn (nějaká místní odnož supermarketu Albert) a navařili špagety. Bylo to levné a rychlé na holandský způsob oběda. Po jídle jsme zajeli poprvé na kole do centra města. Cyklostezky jsou tu super, jsou všudepřítomné a kvalitní a rychle vás dovedou kamkoliv, tedy i do centra. V centru jsme se zastavili u Binnenhof, což je něco jako místní pražský hrad. Nechali jsme kola u ostatních kol a prošli jsme si po nádvoří. U vchodu byl stánek s místní specialitou hering, což byla syrová, trochu solená sleď s cibulí. Tak jsem si ji dal za 2 éčka.
Po jídle jsme šli pro kešky. Jednu jsme nenašli, dvě jo, což je poměrně úspěch. Vyčerpaní z hledání kešek jsme šli omrknout do místní Mekky a.k.a. McDonalds, abych mohl srovnat kvalitu hambáčů a čízů. Nakonec jsem jel dvojitého číze.
Výlet v centru jsme zakončili návštěvou místního coffeeshopu, kde byl k mání nějaká zelenina. Gram tu stálo asi 10 éček + nějaké papírky a filtry. Cestou domů jsme zajeli trochu z cesty (=zabloudili) a podívali se na loďku, ve kterém pádlovali 3 hoši. Pak jsem ale vyndal GPS a už jsme jeli správně domů.
Večer bylo ve znamení travní kouře a rumonády. Do toho jsme hráli autíčka na Xbox a pak očekovali film 22 Jump Street, který volně navazuje na 21 Jump Street.
Den 5.
Ráno práce, nic zvláštního se nestalo. V poledne jsme se rozhodli jet pro oběd do KFC, abychom stihli i nějaká muzea. Vaření by zabralo moc času. Po nějakém kuřecím kekelu s hranolkama a Pepsi jsme zašli do muzea MC Eschera. Je to poměrně zajímavý muzeum. Tento MC vytvářel absurdní obrázky, některé jsou založené na nekonečných vzorcích, některé zobrazují absurdní výjev, jiné zase zrakové klamy. Myslím, že za ty prachy to stálo.
Po muzeu jsme jeli zčekovat Madurodam, což je model Nizozemska v mini měřítku. Někde jsem četl, že je to past na turisty, ale mně se to líbilo (možná je to tím, že jsem turista?). Každopádně je to poměrně velký a interaktivní venkovní park, kde máte vystavené modely různých holandských měst. Okolo toho všeho jezdí vlaky a celý park je protkán kanály, kde plují lodě. Navíc si tu můžete vyzkoušet různé hry, např. namixovat svoji vlastní hudbu nebo zachránit město od vody. Spíše se jedná o dětské hry, ale na chvíli zabaví každého.
Den jsme zakončili jídlem v indonéské restauraci. Dal jsem si zajímavé jídlo, které se skládalo z různých mas na špízu (a.k.a. satai) a rýže. Některé z těch mas bylo pálivé, některé nikoliv. Celkově to jídlo cením. Abych se pořádně přežral, dal jsem si ještě dezert s podivným názvem Pisang goreng, ze kterého se vyklubaly smažené banány.
Den 7., kdy i bůh odpočívá, ale já jsem jel na kole do Rotterdamu
Druhé největší město Nizozemska leží jen asi 25 km od místa, kde bydlím. Bydlím sice v Haagu, ale na jejím okraji, takže mám to výrazně blíž do Rotterdamu, než kdybych bydlel v centru města (asi o 30 min jízdy na kole blíž).
Takže v neděli jsme se rozhodli, že pofrčíme na kole do Rotterdamu. Poučen z předchozího dne jsem si vzal i teplejší oblečení. Samozřejmě po chvíli jízdy vysvitlo slunce a už jsem se potil jako školák u maturit. Každopádně cesta byla parádní, celou dobu jsme jeli jen po rovině po velké cyklostezce.
Jako první v Rotterdamu jsme zašli do muzea námořnictva. Celé muzeum bylo konstruované jako v lodi a nacházely se tam různé modely lodí, jedna část byla věnována i lidem, kteří mají loď jako své obydlí. Celkově to bylo nic moc, hodně věcí bylo určeno pro děti.
Poté jsme jeli na cyklojízdu okolo řeky v Amsterdamu k jedné velké lodi, která nyní slouží už jen jako hotel. Při zpáteční jízdě jsme náhodou narazili na menší akci, kde prodávali místní pivka (asi 20 druhů místních točených piv). Dal jsem si náhodné pivo, nakonec to bylo tmavé a hořké a mně moc nechutnalo. Aspoň jsem si na památku nechal skleničku.
Podle plánu se měl odjezd z Prahy uskutečnit okolo 7:00 - 7:30 ráno od místa práce. Spolujezdci T a H ještě při posledním setkání tvrdili, že dorazí na místo srazu už od 6:00, nakonec dorazili až okolo sedmé. Museli jsme navíc vytahovat compy, někdo se i nasnídal, skládali jsme kolo na držák za autem a kecali jsme s panem vrátným. Z Prahy jsme se dostali až v 9:00. H a já jsme jeli v autě a T jel sám na motorce. V Ústí n. L. jsme se stavili ještě v supermarketu, abychom nakoupili jídlo na první den na snídani v Nizozemsku. Cesta pak pokračovala bez vážných komplikací, jen jsme často zastavovali, protože T na motorce potřeboval asi každé 2 hodiny doplňovat benzín. Nakonec jsme dorazili na místo určení až okolo 21:15, což bylo mírné zpoždění oproti plánových 17:00 nejpozději.
V bytu na nás čekala paní uklízečka Kathia z Polska, aby nám předala klíče a provedla bytem. Byt je poměrně veliký (prý má 145m2) a má 3 ložnice. V jedné ložnici bydlí majitel, který je nyní v Mexiku a neměli bychom se s ním vidět, protože se vrací až týden po našem odjezdu. Druhou ložnici je malý pokojík s postelí a výhledem ven na kanál a na protější baráky. Třetí pokoj obsahuje 2 postele, z nichž jedna je double. Je tam také pracovní stůl s tiskárnou a projektor. Dále tu je vybavená kuchyně s myčkou, separátní koupelna a záchod, pračka a sušička. Nejlepší je však obývák, kde je asi metr a půl velká LCD televize od Samsungu, dále 5.1 hifi věž od Sony s Bluray přehrávačem, tři regály plné originálních Bluray filmů a Xbox One se 4 ovladači a Kinectem.
Byt jsem našel přes Airbnb a vychází na 18 435 Kč pro 3 lidi na 14 dní s tím, že max. lze ubytovat 5 lidí. Za další dva lidi by se platilo 10 euro na noc, což je pěkná cena. Byt neleží v centru Haagu, ale na okraji. Protože máme kola, takže je to úplně jedno. Na kole se tu hezky jezdí a do centra to trvá cca 30 min. Navíc je tu větší klid a i do Rotterdamu je to blíže na kole.
 |
| obývák |
 |
| kuchyně a vchod |
Den 2. pondělí
Chvíli po vstávání jsme jeli na kole očekovat pláž. Na kole se tu jezdí skvěle. První z důvodů skvělé jízdy je terén. Celé Nizozemsko je rovná jak placka, takže nejedete do žádné kopce a ani se neřítíte z žádného srázu. Prostě rovina. Za druhé jsou tu špičkově upravené cyklostezky na většinu míst, a když ne, tak aspoň je tam vyznačen zvláštní pruh pro kola. A za třetí řidiči aut respektují cyklisty, jsou více pozorní na cyklisty a dávají jim přednost v jízdě.
Na kole jsme jako první dojeli k Haagskému mezinár. soudnímu dvoru. Je to velký a pěkný barák, bohužel bylo zavřeno v pondělí ráno. Následně jsme zajeli k pláži Scheveningen. Neplavalo tam ale vůbec nikdo, protože nebylo úplně teplo a hodně tu fouká. U pláže se nacházely různé zajímavě vypadající sochy, restaurace a bary však zely prázdnotou.
 |
| Mezinárodní soudní dvůr |
 |
| Pláž Scheveningen |
Odpo už jsem jen pracoval a k večeru zaběhl okolo baráku. Při běhu jsem narazil na koně, ovce i větrnej mlýn. I na běh je tu ideální povrch a prostředí, pokud tedy není úplná zima, což teďka není. Ale v zimě si dovedu představit, že tu musí být kosa, protože dost fouká.
Den 3. doma
Ráno po vstávání už jsem pracoval jako drak. Přes oběd jsme chtěli zajít někam blízko, nakonec nebylo otevřeno vůbec nic. Tak jsme se rozhodli zajít k poměrně dalekému KFC, který jsme ale nenašli. Po chvíli bloudění a čekání jsme zjistili, že už jsou 14:00 a čínská restaurace poblíž je otevřena. Zašli jsme tam.
V restauraci nebyl nikdo. Menu bohužel bylo jen v holandštině, takže jsem zase nerozuměl ničemu. Paní servírka ale uměla obstojně anglicky, takže jsme si řekli, co bychom si představili za jídlo, a ona nám to pak přinesla. Oběd pro 3 lidi nakonec vyšel na 80 euro. Obsahoval polívky, předkrm (dim sum) a hlavní jídla.
Odpo po chvíli práce jsem si šel zaběhat. Připojil se i T. Ten si však po 3km stěžoval na bolest v kolenou, takže jsme šli pěšky zpátky. Večer jsme si zapli Xbox One a zahráli si autíčka ala Mario Kart a očekovali film 21 Jump Street.
Zajímavost dne: některé domy tu mají vyvěšenou nizozemskou vlajku a nad tím brašnu. Důvodem je oslava konce semestru a úspěšných zkoušek studenta. Takže je to jen, pokud mají lidi
Den 4.
Jak už bývá zvykem, po vstávání jsem začal pracovat až do oběda. Tentokrát už jsme ale nešli hledat oběd někam ven, nakoupili jsme si oběd v Albert Heijn (nějaká místní odnož supermarketu Albert) a navařili špagety. Bylo to levné a rychlé na holandský způsob oběda. Po jídle jsme zajeli poprvé na kole do centra města. Cyklostezky jsou tu super, jsou všudepřítomné a kvalitní a rychle vás dovedou kamkoliv, tedy i do centra. V centru jsme se zastavili u Binnenhof, což je něco jako místní pražský hrad. Nechali jsme kola u ostatních kol a prošli jsme si po nádvoří. U vchodu byl stánek s místní specialitou hering, což byla syrová, trochu solená sleď s cibulí. Tak jsem si ji dal za 2 éčka.
Po jídle jsme šli pro kešky. Jednu jsme nenašli, dvě jo, což je poměrně úspěch. Vyčerpaní z hledání kešek jsme šli omrknout do místní Mekky a.k.a. McDonalds, abych mohl srovnat kvalitu hambáčů a čízů. Nakonec jsem jel dvojitého číze.
Výlet v centru jsme zakončili návštěvou místního coffeeshopu, kde byl k mání nějaká zelenina. Gram tu stálo asi 10 éček + nějaké papírky a filtry. Cestou domů jsme zajeli trochu z cesty (=zabloudili) a podívali se na loďku, ve kterém pádlovali 3 hoši. Pak jsem ale vyndal GPS a už jsme jeli správně domů.
Večer bylo ve znamení travní kouře a rumonády. Do toho jsme hráli autíčka na Xbox a pak očekovali film 22 Jump Street, který volně navazuje na 21 Jump Street.
 |
| Cestou na kole narazím na větrný mlýn |
 |
| Den Haag centrum |
 |
| Binnenhof a.k.a. místní pražský hrad |
Den 5.
Ráno práce, nic zvláštního se nestalo. V poledne jsme se rozhodli jet pro oběd do KFC, abychom stihli i nějaká muzea. Vaření by zabralo moc času. Po nějakém kuřecím kekelu s hranolkama a Pepsi jsme zašli do muzea MC Eschera. Je to poměrně zajímavý muzeum. Tento MC vytvářel absurdní obrázky, některé jsou založené na nekonečných vzorcích, některé zobrazují absurdní výjev, jiné zase zrakové klamy. Myslím, že za ty prachy to stálo.
 |
| Budova MC Eschera |
 |
| Jeden z MCho výtvorů |
 |
| Madurodam |
 |
| Satai |
 |
| Šťáva z růže |
 |
| Pisang goreng |
Den 6. víkend a výlet do Amsterdamu
První celodenní výlet v Nizozemí se nesl ve znamení Amsterdamu. Z Haagu do Amsterdamu trvá cesta asi 30 min, ale i tak jsme do Amsterdamu dorazili asi až okolo 11:00. Hodně času nám zabralo připevnění kol na auto a pak různé přípravy na cestu. Celý den trochu pršelo a foukalo, ale tak neuděláš nic.
V Amsterdamu není jednoduché najít parkování v centru (asi jako v každém větším městě). Tak jsme zaparkovali asi 500 metrů od Van Gogh muzea. Místo bylo placené, celodenní stání stálo 21 euro a lze platit jen kartou nebo mobilní aplikací (to mají asi jen místní), takže v přepočtu asi 600 Kč. Ale zjistil jsem jeden pro tip: pokud přijedete v neděli, je parkování zcela zdarma!
Jako jedna z must-see věcí v Amsterdamu jsem se dočet, že je Rijksmuseum. Dojedeme tam na kole a bum, fronta jako svině. Po chvíli váhání jsme si to rozmysleli a šli pěšky ke druhému must-see bodu v Amsterdamu - Van Gogh muzea. Dojdeme tam a bum - ještě větší fronta jako svině. Tak jdeme ke třetímu muzeu, který už není tak super, a hle, žádná fronta.
Muzeum se jmenuje Stedelijk. Barák, ve kterém sídlí, je konstruktivně velmi hezky vyvedené. Zaměřuje se na moderní umění. Bylo v nich pár obrázků od známých lidí, ale samotné obrázky jsem neznal. Zrovna tam vystavovaly obrazy od Matisse, což je také známé jméno ve výtvarném umění. Mám z tohoto místa rozporuplné názory, ale asi stojí za to se tam podívat.
 |
| Moderní umění |
 |
| Pěkný barák muzea |
Po muzeu jsme zajeli se najíst do fast foodu. Cestou jsme ještě narazili na jednu českou restauraci, kterou jsme poznali díky vystavené české vlajce. I tak jsme se rozhodli pro Burger King na druhé straně ulice. Po nezdravém obědě jsme zašli do muzea konopí, který se překvapivě věnovalo historii konopí a různé zdůvodnění, proč je konopí super. První budova a také první část se věnovalo marihuaně a historie užívání. U vchodu na lístky nás přivítal týpek s dredy až na záda a s očima jak Číňan. Asi v ten den trochu přehnal s pitím čaje. Druhá část ve vedlejší budově se věnovalo tehnickému konopí a vystavovalo se tu například šaty, lana, židle atd. Nakonec jsem si na památku koupil čokoládu se semínky konopí a furt jsem si ji ještě neotevřel.
 |
| Kytka |
Jako poslední muzeum jsme zvolili fosforeskující muzeum černého světla. Toto muzeum je méně známé a alternativní. Že je to alternativní už jsme poznali od paní pokladní a zároveň nejspíše i majitelkou tohoto místa. Zdála se býti trochu mimo. Muzeum se skládal jen z jedné místnosti. Bohužel když jsme přišli, už bylo obsazeno, tak jsme museli čekat před vchodem, kde hodně foukalo a byla zima a my měli jen triko, protože jsme si řekli, že by mohlo být teplo, když už za chvíli začne léto.
Asi po 20 minutách jsme konečně přišli na řadu. Museli jsme si dát návleky na nohy a poté jsme šli do sklepa. Ve sklepě na nás čekal ještě alternativnější týpek než ta paní z přízemí. Byl to starší pán, ale oblékal se jako hippísák. Skoro bych se vsadil, že hippisákem je. Také mluvil divným hlasem, trochu unaveným, ale přitom nebyl unavený. Prý je to Američan z NYC, který se sem přestěhoval, aby mohl provozovat toto muzeum nebo spíše místnost.
Každopádně muzeum byl docela zajímavý. Ukázal nám bankovky, kreditky a nějaké občanky či lístky pod černým světlem (ve skutečnosti to je modré světlo, který občas máte na záchodě v klubech). Jasně jsme viděli ochranné znaky a podobné věci. Pak zasvítil na některý obyčejné kameny a ty se barevně proměnily. To samé udělal s ulitami mořských živočichů a také změnily svoji barvu, třeba bílá ulita se proměnila v červenou. Ukázal i obrázky od malířů, kteří využívali tohoto triku a dosáhli např. toho, že obrázek pod obyčejným světlem vypadal jako den, ale pod černým světlem byla noc. Zajímavé bylo, že pán i paní z muzea byly v Praze a nejvíc si pamatovali divadlo s černým světlem a že jen kvůli tomu by klidně jeli znova.
 |
| Halocinogenní barvy |
Den 7., kdy i bůh odpočívá, ale já jsem jel na kole do Rotterdamu
Druhé největší město Nizozemska leží jen asi 25 km od místa, kde bydlím. Bydlím sice v Haagu, ale na jejím okraji, takže mám to výrazně blíž do Rotterdamu, než kdybych bydlel v centru města (asi o 30 min jízdy na kole blíž).
Takže v neděli jsme se rozhodli, že pofrčíme na kole do Rotterdamu. Poučen z předchozího dne jsem si vzal i teplejší oblečení. Samozřejmě po chvíli jízdy vysvitlo slunce a už jsem se potil jako školák u maturit. Každopádně cesta byla parádní, celou dobu jsme jeli jen po rovině po velké cyklostezce.
Jako první v Rotterdamu jsme zašli do muzea námořnictva. Celé muzeum bylo konstruované jako v lodi a nacházely se tam různé modely lodí, jedna část byla věnována i lidem, kteří mají loď jako své obydlí. Celkově to bylo nic moc, hodně věcí bylo určeno pro děti.
Poté jsme jeli na cyklojízdu okolo řeky v Amsterdamu k jedné velké lodi, která nyní slouží už jen jako hotel. Při zpáteční jízdě jsme náhodou narazili na menší akci, kde prodávali místní pivka (asi 20 druhů místních točených piv). Dal jsem si náhodné pivo, nakonec to bylo tmavé a hořké a mně moc nechutnalo. Aspoň jsem si na památku nechal skleničku.
 |
| Rotterdam - hlavák |
 |
| Erasmusburg |
 |
| Loď jako hotel |
středa 3. června 2015
Lars Kepler - Stalker
Tento článek obsahuje popis příběhu, takže je to spoiler jaxvině. Pokud chcete si knihu přečíst a užít si dobrudružství, tak nečtěte tento článek. Je to spíše pro mě, abych v příštím pokračování, který vyjde za x let, vzpomněl, jak to bylo v předchozím díle.
Kniha Stalker nedávno vyšla v českém překladu. Nutno podotknout, že jsem si koupil elektronické vydání na ereading.cz. Nejenže jsem si knihu mohl číst asi 3 dny před oficiálnm vydáním papírové podoby, ale navíc byla v předprodeji se slevou 60%. Neber to.
Stalker je již pátým pokračováním příběhu s hlavní postavou Joonou Linou. Joona je detektiv s finskými kořeny, který pracuje u švédské policie. V předchozím díle však po smrti jeho přítelkyně Dity zmizel ze světa a většina policajtů si myslelo, že je mrtev. Tento díl tedy začíná bez něj.
Stockholmská policie dostala youtube odkaz s minutovým videem, ve kterém si třicetiletá žena navléká silonky. Za pár dní ji najdou mrtvou se zohavenými tvářemi. Brzy dostane policie další video s podobným obsahem. Žena ve videu stojí před TV a jí zmrzku. Za pár hodin ji najde její manžel mrtvou se stejně zohaveným obličejem a v šoku pouklidí a vytře místo vraždy. Hlavní vyšetřovatelka případu Margot Silvermanová a její kolega Adam Jusúf dojdou k závěru, že se jedná o sériového vraha.
Protože z druhého případu zmizely většinu stop a manžel zavražděné nedokáže z šoku povědět, jak to tam vypadlo původně, přizvou do případu psychiatra. Na scéně se objeví Erik Maria Bark, hypnotizér a hlavní postava z první knihy. Po zhypnotizování pacienta-manžela a zjištění podrobností o vraždě si Erik vzpomene, že na podobném případu už kdysi pracoval. Na základě jeho posudků byl před 9 lety za podobnou vraždu odsouzen a poslán do psycho léčebny Rocky Kyrklund na doživotí. Rocky má výpadky paměti, ale jednou se Erikovi zmínil o svém alibi, Erik to však nebral vážně. Nyní se pokouší svou chybu napravit, ale Rocky si už na to nevzpomíná.
Mezitím se na scéně znovu objeví Joona Lina. Za tu dobou pobýval na severu Švédska spolu se svou ženou a dcerou, ale žena mu nedávno zemřela na rakovinu. Protože jeho dcera nyní letí do Paříže studovat, tak ji odveze na letiště do Stockholmu, dá ji všechny peníze a zůstává ve Stockholmu.
Joona zajde pozdravit své bývalé kolegy na policii a uvidí i video druhé zavražděné ženy. Všimne si, že ji chybí piercing. Zjistí, že piercing má tvar Saturnu jako znamení saturnálie, což jsou orgie. Proniknou na jednu ze saturnálií, aby následně zjistili, že lidé z této akce nemají s vraždami nic společného. Od jednoho z nich však zjistí, že zavražděná žena byla pronásledována osobou ve žlutém plášti.
Policie zase dostane další video s ženou. Po chvíli někdo zavolá na pohotovost, že je daná žena zavražděná. Protože má také zohyzděný obličej, Margot zjistí spojitost s Rocky Kyrklundem a Erikem. Vyptává se Rockyho, ale protože si Rocky nedokáže na nic vzpomenout, zkusí Erika. Erik slíbí, že zajde za Rocky a zkusí ho zhypnotizovat. Po zhypnotizování Erik zjistí, že špinavý kazatel je zřejmě vrahem a zavraždil navíc i ženu prostituku, kterou Rocky znal. Po hypnóze si Rocky také vzpomene na jméno člověka, která mu měla poskytnout alibi ohledně odsouzené vraždy. Erik tak zjistí, že Rocky je nevinný.
Margot se po návštěvě Erika u Rockyho ptá na podrobnosti. Přitom mu ukáže fotky obětí a Erik zjistí, že všechny zavražděné ženy znal. Nesvěří se s tím policii, ale jen Joonovi.
Joona nemá moc indicií ke zjištění vraha. Zkusí zajít za patologem Nalanem a požádá ho, aby našel totožnost zavražděné prostitutky s nadějí, že to ho dovede ke kazateli. Zavražděná prostitutka byla Běloruska, která tu má i sestru. Zajde za sestrou a ta jim poví o místě, kde ona pracovala.
Joona s Erikem jdou na toto místo a uvidí tam Rockyho, který uprchl z léčebny. Zahlédnou však i muže ve žlutém plášti - špinavého kazatele - jak se chystá někam jít. Erik ho pronásleduje a nakonec se ocitne v lese.
Mezitím na policii přijde další video. Tentokrát na videu je těhotná manželka Adama, kolegy Margot. Adam se snaží co nejrychleji se vrátit domů, jede k němu i policejní posila, ale nestihnou to. Po vrahovi ani stopy, ale Adam v lese narazí na tápajícího se Erika. Je přesvědčen, že je vrahem on, a stejně tak i celá policie. Erik musí zdrhat a skrývat se před policií. S pomocí Joony se mu to daří poměrně dobře.
Joona zatím pátrá dál po vrahovi. Jediným záchytným bodem je zhypnotizovat Rockyho Kyrklunda, který je však ve střežené věznici. Joona ho osvobodí s použitím násilí a doveze ho ke schovávajícímu Erikovi. Ten Rocky zhypnotizuje a zjistí místo, kde se poprvé setkal s kazatelem. Joona tam odjede, aby pak zjistil, že vrahem je Nelly, Erikova spolupracující.
Nelly už jako malá se snažila upoutávat pozornost lidí okolo ní. Zavraždila svou matku, aby získala pozornost otce. Pak se zaměřila na Rockyho Kyrklunda a zabila prostitutku, protože Rocky zmínil, že miluje tu prostitutku více než ji. Poslední jejím objektem byl právě Erik. Zavraždila všechny ženy, které se vyskytly v blízkosti Erika.
Erik při útěku před policií poprosí o pomoc Nelly, a ta ho zavře v kleci. Chtěl před ním zabít jeho poslední známost, ale to se ji nepodaří. Ti hodní se zachrání, a Nelly zemře.
Na konci knihy je líčen odsouzení Joony za únosu Rockyho Kyrklunda z věznice. Dostane 4 roky nepodmíněně i přesto, že pomohl rozřešit případ.
Kniha Stalker nedávno vyšla v českém překladu. Nutno podotknout, že jsem si koupil elektronické vydání na ereading.cz. Nejenže jsem si knihu mohl číst asi 3 dny před oficiálnm vydáním papírové podoby, ale navíc byla v předprodeji se slevou 60%. Neber to.
Stalker je již pátým pokračováním příběhu s hlavní postavou Joonou Linou. Joona je detektiv s finskými kořeny, který pracuje u švédské policie. V předchozím díle však po smrti jeho přítelkyně Dity zmizel ze světa a většina policajtů si myslelo, že je mrtev. Tento díl tedy začíná bez něj.
Stockholmská policie dostala youtube odkaz s minutovým videem, ve kterém si třicetiletá žena navléká silonky. Za pár dní ji najdou mrtvou se zohavenými tvářemi. Brzy dostane policie další video s podobným obsahem. Žena ve videu stojí před TV a jí zmrzku. Za pár hodin ji najde její manžel mrtvou se stejně zohaveným obličejem a v šoku pouklidí a vytře místo vraždy. Hlavní vyšetřovatelka případu Margot Silvermanová a její kolega Adam Jusúf dojdou k závěru, že se jedná o sériového vraha.
Protože z druhého případu zmizely většinu stop a manžel zavražděné nedokáže z šoku povědět, jak to tam vypadlo původně, přizvou do případu psychiatra. Na scéně se objeví Erik Maria Bark, hypnotizér a hlavní postava z první knihy. Po zhypnotizování pacienta-manžela a zjištění podrobností o vraždě si Erik vzpomene, že na podobném případu už kdysi pracoval. Na základě jeho posudků byl před 9 lety za podobnou vraždu odsouzen a poslán do psycho léčebny Rocky Kyrklund na doživotí. Rocky má výpadky paměti, ale jednou se Erikovi zmínil o svém alibi, Erik to však nebral vážně. Nyní se pokouší svou chybu napravit, ale Rocky si už na to nevzpomíná.
Mezitím se na scéně znovu objeví Joona Lina. Za tu dobou pobýval na severu Švédska spolu se svou ženou a dcerou, ale žena mu nedávno zemřela na rakovinu. Protože jeho dcera nyní letí do Paříže studovat, tak ji odveze na letiště do Stockholmu, dá ji všechny peníze a zůstává ve Stockholmu.
Joona zajde pozdravit své bývalé kolegy na policii a uvidí i video druhé zavražděné ženy. Všimne si, že ji chybí piercing. Zjistí, že piercing má tvar Saturnu jako znamení saturnálie, což jsou orgie. Proniknou na jednu ze saturnálií, aby následně zjistili, že lidé z této akce nemají s vraždami nic společného. Od jednoho z nich však zjistí, že zavražděná žena byla pronásledována osobou ve žlutém plášti.
Policie zase dostane další video s ženou. Po chvíli někdo zavolá na pohotovost, že je daná žena zavražděná. Protože má také zohyzděný obličej, Margot zjistí spojitost s Rocky Kyrklundem a Erikem. Vyptává se Rockyho, ale protože si Rocky nedokáže na nic vzpomenout, zkusí Erika. Erik slíbí, že zajde za Rocky a zkusí ho zhypnotizovat. Po zhypnotizování Erik zjistí, že špinavý kazatel je zřejmě vrahem a zavraždil navíc i ženu prostituku, kterou Rocky znal. Po hypnóze si Rocky také vzpomene na jméno člověka, která mu měla poskytnout alibi ohledně odsouzené vraždy. Erik tak zjistí, že Rocky je nevinný.
Margot se po návštěvě Erika u Rockyho ptá na podrobnosti. Přitom mu ukáže fotky obětí a Erik zjistí, že všechny zavražděné ženy znal. Nesvěří se s tím policii, ale jen Joonovi.
Joona nemá moc indicií ke zjištění vraha. Zkusí zajít za patologem Nalanem a požádá ho, aby našel totožnost zavražděné prostitutky s nadějí, že to ho dovede ke kazateli. Zavražděná prostitutka byla Běloruska, která tu má i sestru. Zajde za sestrou a ta jim poví o místě, kde ona pracovala.
Joona s Erikem jdou na toto místo a uvidí tam Rockyho, který uprchl z léčebny. Zahlédnou však i muže ve žlutém plášti - špinavého kazatele - jak se chystá někam jít. Erik ho pronásleduje a nakonec se ocitne v lese.
Mezitím na policii přijde další video. Tentokrát na videu je těhotná manželka Adama, kolegy Margot. Adam se snaží co nejrychleji se vrátit domů, jede k němu i policejní posila, ale nestihnou to. Po vrahovi ani stopy, ale Adam v lese narazí na tápajícího se Erika. Je přesvědčen, že je vrahem on, a stejně tak i celá policie. Erik musí zdrhat a skrývat se před policií. S pomocí Joony se mu to daří poměrně dobře.
Joona zatím pátrá dál po vrahovi. Jediným záchytným bodem je zhypnotizovat Rockyho Kyrklunda, který je však ve střežené věznici. Joona ho osvobodí s použitím násilí a doveze ho ke schovávajícímu Erikovi. Ten Rocky zhypnotizuje a zjistí místo, kde se poprvé setkal s kazatelem. Joona tam odjede, aby pak zjistil, že vrahem je Nelly, Erikova spolupracující.
Nelly už jako malá se snažila upoutávat pozornost lidí okolo ní. Zavraždila svou matku, aby získala pozornost otce. Pak se zaměřila na Rockyho Kyrklunda a zabila prostitutku, protože Rocky zmínil, že miluje tu prostitutku více než ji. Poslední jejím objektem byl právě Erik. Zavraždila všechny ženy, které se vyskytly v blízkosti Erika.
Erik při útěku před policií poprosí o pomoc Nelly, a ta ho zavře v kleci. Chtěl před ním zabít jeho poslední známost, ale to se ji nepodaří. Ti hodní se zachrání, a Nelly zemře.
Na konci knihy je líčen odsouzení Joony za únosu Rockyho Kyrklunda z věznice. Dostane 4 roky nepodmíněně i přesto, že pomohl rozřešit případ.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)