sobota 13. září 2014

New York State of Mind - postřehy 2

Chtěl jsem psát každý týden nový článek o tom, co je nového v USA. Bohužel není doma net a v práci musím pracovat, takže až dnes (12.9.2014), kdy už skoro odjíždím domů, jsem našel čas napísat nějaké další postřehy.

Pracovní dny

Pokud je dnešní název dne pondělí, úterý, středa, čtvrtek nebo pátek, tak vstávám mezi 5:15 až 5:30 (a.m.). Zpočátku bylo vstávání v chillu, protože jet lag dělá hodně a chodil jsem brzo spát. Nyní jsem si už zvykl na svoji matraci a.k.a. postel, proto se vstává čím dál tím hůře. Výhodou brzkého vstávání jsou prázdné chodníky a méně aut na silnicích (na těch hlavních tazích je po ránu aut jak normálně v Praze). Brzké vstávání mi dovoluje se zúčastnit konferenčního callu s lidmi z Prahy, proto vstávám brzy. A také chodím domů už někdy okolo 4 odpo.

Kancl máme kousek od Chelsea Market. Chelsea Market je obchodní dům, který obsahuje převážně restaurace a fastfoody. Jednou jsem tam byl v poledne a nebylo místa k hýbání. Od té doby tam nechodím. Co jsem zahlíd, tak jsou tam snad všechny typy jídel, takže každý si něco najde. Ať jsou to italské, thajské, čína, japonsko, usa burgery, mořské plody, květiny, bio jídla, halal vepřové, košér atd.

Restaurací je okolo práce velký dostatek. V prvních dnech jsem si vyzkoušel dost různých restaurací, ať už jsou to burgery, pizzy, mexikáni nebo thajsko. Nakonec jsem se rozhodl chodit na burgery do Corner's Bistro k panu Billovi. Bill je poměrně starý pán menšího vzrůstu (menší než já), vypadá a mluví něco mezi italštinou a hispáncem, a s největší pravděpodobností se nejmenuje Bill. Prostě jsem ho tak pojmenoval jako někteří lidi  pojmenovávají své plyšáky nebo mobily. Nejlepší na té restauraci není ale Bill, nýbrž hamburger. Hambáč stojí USD 9.75 bez daně, daň činí dalších 9% navíc. K tomu samozřejmě připočti povinné "dýško". Ale stojí za to. Má to nejlepší maso, který jsem kdy ochutnal, a nedokážu to popsat vlastními slovy. I ty hranolky k tomu jsou super. Musíte ochutnat. Na Yelpu to má nejlepší hodnocení z okolních restaurací. Hambáč tu mají menší velikost než v ČR a tak se lépe vejde do ruky, ale jsou lepší.

Co se týče známých fastfood řetězců jako McD nebo KFC, těch tu v okolí moc není nebo jsem je neviděl. Vyzkoušel jsem i nějaké méně známé a nic moc. Jmenovitě např. Wendy's, White Hall, T.G.I.F. (i když to není asi fast food, stejně nic moc). Mekáč tu chutná podobně jak v Praze a stojí to jen o trochu víc a navíc se nemusí dávat dýško, takže je to nejlevnější póvl jídlo (junk food).

Kultůra

Možností je tu hodně. Stačí zajít ven a uvidíte takových kultur jako snad nikde na celém světě. Co restaurace, to je jiná jídelní kultůra. Dokonce i česká restaurace tu je, ale jako jediná z restaurací zde mi příliš nechutná.

Pokud se zajímáte spíše o muzea a tak, je také z čeho vybrat. Zatím jsem byl v Museum of Modern Art (MOMA), Transit museum a Jewish Museum. Chci ještě očekovat Metropolitan museum NY a pak Natural Museum.
MOMA - lístek sem stojí $25 a rozhodně za to stojí. Pokud se ještě zajímáte o kreslení nebo grafiku nebo něco podobného, je to zážitek k nezaplacení. Muzeum má 6 pater, k projetí jednoho patra vám tak zabere hoďku času. Hodně je tu originálů od klasiků jako jsou Picassa, Gaugina, van Gogha apod. Pak jsou tu vystavené moderní umění, což jsou kontroverzní díla, u kterých platí "Hate it or love it". Je tu vystaven třeba Salvador Dalí nebo ten americký umělec, co dělá reklamní věci, jehož jméno je známé, ale zapomněl jsem ho. V dalších patrech narazíte například na počítačovou sekci, která mě také nejvíce zaujala. Je tu historie počítačů, pak jsou tu různé staré a známé hry (např. Pacman, Super Mario), nějaké Google věci, hledači min apod. Vše je samozřejmě interaktivní a můžete zkoušet.
Transit museum - toto muzeum není na Manhattanu, ale v Brooklynu. Není to turisticky známé místo, přesto je to také zajímavé. Nenajdete tu žádná díla od známých umělců, ale dozvíte se něco o tom, jak se stavělo metro v NYC. Jsou tu vystavěné také staré vagóny metra a můžete se po nich projít. Lístek stojí jen $7.
Jewish museum - židovské muzeum se nachází kousek od WTC One (ten nejvyšší barák v NYC).  Protože je tu v práci hodně Židu a jeden Žid z vedlejšího kanclu je podle mě dost liberální (má vousy jak Žid, nosí hábit jako židovský Harry Potter a má i pod čepicí), proto jsem šel do tohoto muzea. Také ráno hraje na divný hudební nástroj, který vydává zvuk jako když kvíká děcko, tak jsem chtěl vědět, co to hraje. V muzeu jsem to ale nezjistil, takže je to prostě židovská hymna. Každopádně muzeum je zase poměrně velké, pokud chcete vše pročíst a tak, sebere vám to den. Lístek pro studenty zde stojí jen $7. Muzeum má 3 patra. V prvním patře se dozvíte něco o Židech obecně. Jaké mají zvyky, uvidíte nástroje, se kterými se dělala obřízka, oslava bar mitzvah a.k.a. den dospělosti, hanukkah atd. Také se dovíte, kteří Židi jsou kteří a jaké jsou směry židovství (ortodoxní, socialisti, zionisti a liberální). Prostě je to pohodové patro, který s emocemi moc nepohne. Druhé patro je naopak pravý lolocaust. Ano, je celá věnována holocaustu v Německu, od vzniku až po úpadek. Uvidíte zde vyvěšenou originální vlajku s hakenkreuz, videa z té doby, různé originální vyhlášky, dopisy vězňů a dětí a další věci. Hodně drsné je vyprávění židovských dětí. Musím to zopakovat, že je to pravý lolocaust a místy se to zdá neuvěřitelné, že se něco takového stalo ani ne před 100 lety. Musíte vidět, ani pak to ale nelze pochopit. Třetí patro je již o židovství v současnosti. Jelikož jsem musel vyzvednout věci z prádelny, bylo to rychlé patro a nic mě nezaujalo.
Guggenheimovo museum - toto muzeum je tak známé po celém světě, že má i poměrně kvalitní český popis na wikipedii. Lidi (já) znají spíše ten barák zvenku než co je uvnitř. A opravdu byl ten barák více zajímavý než samotná díla. Přitom v muzeu (nebo spíše galerii) byly vystaveny samé známé obrázky jako od Cezanne, van Gogh nebo Picassa (období před kubismem, kdy kreslil ještě normálně). Vstupné do muzea stojí $ 14 pro studentíky, pro normální lidi $ 16. V ceně je zahrnut i audioprůvodce, což určitě dělá obrazy o mnoho zajímavější. Audioprůvodce je vlastně jedna aplikace, která je nainstalována na iPod Touch.
Bohužel dnes až někdy do října se připravuje výstava, proto byla uzavřena točité schodiště, což je asi nejlepší věc v tomto muzeu, a také tři horní patra. I tak prohlídka 3 zbylých pater mi trvalo asi 3 hodiny, protože jsem si u některých děl pozastavil a poslouchal vyprávění.
Jak jsem zmínil, barák samotný je skvostné architektonické dílo. Byl otevřen někdy v 50.letech min. století na 5th Avenue, což je asi také nejznámější ulice zde v NYC. Podél celé kupole je schodiště, kde by měly být vystavěna díla (dnes nebyly) a je prý zážitek koukat na proudy lidí, jak koukají na díla. Stoupání tohoto schodiště je 3%, takže je vhodné i pro invalidy. Ze střechy jde dolů přirozené světlo, který má osvětlovat celý barák za slunečního dne (dnes pršelo).

Někde jsem četl, že je povinnost zajet do Broadway do divadla. Tak jsem si také koupil lístek na jedno představení. Je to Lion King. Lístek stál cca neuvěřitelných $ 160, a to ještě byl ten levnej. Jo, Broadway je drahé místo. Kupodivu kdybych si lístek nekoupil, nemusel bych ho už sehnat. Je poměrně rychle vyprodáno a kupoval jsem to tak přes 14 dní předem, abyh měl za tuhle cenu požadované místo. Například u těch nejlepších her, kde účinkuje Jack Hughman a.k.a. Wolverine, ceny začínají od $ 200 výše a lístek si kupujete tak měsíc předem. Drahá záležitost, report o divadlu napíšu, až to uvidím.

Také jsem asi 4x byl v kině. Kina tu jsou stejná jak v ČR, akorát trochu víc kin a filmy jsou i novější. Lístek stojí v multikině za $ 15, v menším kině v Brooklynu jsem dal okolo $ 10. Stejně jako multikina v ČR tu na lístku nejsou místenky a míst je vždycky dost (jednou jsme byli okolo 10 lidí v celém sále). Také jsou tu k dispozici pítka, takže si nemusíte kupovat pití před představením. A do kina lze brát i jídlo zvenčí, kontrolor lístku mi jednou zkontroloval i batoh a měl jsem tam jídlo a pohoda.

pátek 12. září 2014

New York Empire State - nějaké postřehy

Big Apple, New York City, město, které nikdy nespí atd. New York patří mezi ty největší, ve kterých jsem kdy byl (větší byly asi jen Peking, Shanghai a Seoul). Je to však město s nejvíce mrakodrapy a možná i nejvíce multikulturní, které jsem kdy viděl. Sydney sice bylo také hodně multikulturní, ale např. moc lidí z negroidní rasy jsem tam neviděl.

Důvody odjezdu
Protože v současnosti pracuji v americké firmě se sídlem v NYC, tak jsem se rozhodl sem jet. Také je to jedna z míst, kam bych se tak či tak chtěl podívat v budoucnu. Navíc jsem chtěl někam jet na dovolenou.

Přípravy
Před samotným odletem jsem si připravil několik věcí. Jako první je nutné koupit si letenku. Našel jsem nějakou za 18k Kč, letí se z Prahy časně ráno (6:45am) a dorazí se do NYC ten samej den v 11:50am (časový posun -6 hodin GMT). Všetko to bylo přes pelikan.cz. Co jim tam špatně fungovalo, byl zadávání API (Advanced Passengers Info). Musel jsem jim volat na centrálu a stejně informace tam zadali špatně. Nakonec ty info nebyly ani potřeba, ale to zjistíte až na letišti, na netu je napsáno opak.
Dále jsem si rezervoval místo bydlení přes Airbnb. Protože jsem chtěl bydlet přímo na Manhattanu někde blízko k práci (max. 45 min pěšky), tak jsem si našel místo v Chinatown. Bydlení není úplně nejlevnější. Protože jsme jeli 2 lidi, chtěli jsme byt nebo pokoj s 2 posteli a toto nejlevnější apartmá nás vyšlo na 36k Kč na osobu na měsíc.
Jako poslední krok jsem si zařídil ESTA (něco jak vízum). Oproti vízu je to jednodušší v tom, že je to v podstatě nákup přes eshop. Na jejich webu si vyplníte nějaké údaje o sobě, zaplatíte $14 a je to hned hotové.
Nejsložitější část z celé přípravy byl najít ten správný byt na správném místě za správnou cenu. Sice je k dispozici hodně bytů, ale ceny buď začínají od 5k USD výše za měsíc nebo jsou velmi daleko od centra, což by se také nevyplatilo, zvláště pokud jste turisté.

Přílet
Let byl poměrně standardní, letadlo od Delta Airlines nic moc, jídlo bylo v pohodě. Po příletu se prochází imigrační branou, kde se imigrační policajt vás zeptá na to, co je účelem vaší cesty, přejde bio pasem přes stroj, který o vás ví vše, sejme otisky prstů a fotku, a můžete jít. Celý to trvá tak 3 min.

První kroky
Letiště JFK je poměrně daleko od města. Naštěstí je tu přímé spojení s metrem, který funguje také dobře. Co vás v metru na první sestup zarazí, je hic ve stanicích. Stanice jsou na rozdíl od těch českých poměrně blízko u země, a tak tam není chládek z podzemí, ale hic z nadzemí. Lístek tu také nestojí extrémní prachy (např. v Austrálii jsem platil $17 jen z cestu z letiště k nejbližšímu MHD), ale jen $5 od letiště k MHD a pak dalších asi $2,5 do města. Cesta je poměrně dlouhá, takže jít pěšky místo toho je nepředstavitelné. Metro vypadá hůře než v Praze a má trochu divnou vůni, ale není to nic hrozného. Zajímavé bylo to, že vlak v některých částech tunelu poměrně dlouho zastavoval. Takže cesta, která by asi trvala tak 35 min pražským tempem, se nakonec protáhlo na 55 min.
Naše první kroky ve městě vedli přímo do našeho kanclu někde na Manhattanu. Pro představu, kanclík asi 2,5x2,5m tu asi stojí $1900 USD (ta kóje vedle našeho kanclu, kterou jsme však nechtěli). Náš kancl je o trochu větší, ale taky nic super. 3 lidi se sem vejdou, ale that's it. V kanclu jsme si vyzvedli doláče (miliony doláčů a nějaké ty šeky a diamanty) a klíče k novému bytu a šli jsme domů. MHD z kanclu do bytu trvá asi 20 min.
Byt je poměrně malé, pokoje obsahují postel nebo spíše matrace a stůl a to je tak vše. Z okna je slyšet permanentní hučení ve stylu Niagara, takže přes noc se musí spát se zavřeným oknem. Občas tam lítaj komáři, ale to jsem zabil stylem spreje proti komárům. Matrace jsou nic moc, jeden je tvrdý a na druhém je cítit každá pružina. Kromě ložnic je tam i obývák, kuchyňka a WC a sprchový kout, všechno však v malém provedení, takže celkově je byt tak pro 2 lidi.

Chinatown
Ten je tu poměrně veliký. Někde jsem i čet, že je to největší chinatown mimo Čínu na světě, žijí tu až 150000 Asijců. Rychle jsem tam tedy zapad. Silnice a ulice tam opravdu trochu připomíná Čínu či Vietnam, ať už jsou to pouliční prodavači, odpadky po zemi, smrad a nebo zavěšená mrtvá zvířátka za vitrínou restaurací. Jako první restauraci jsme taky nemohli vyzkoušet nic jiného než nějakou tu čínu. Dal jsem si hned 3-chodové menu (dimsum, rýži s hovězí a nějaké almond tofu dezert) a celkově to vyšlo na 40 doláčů.

Dýška v USA
Když už povídám o restauracích, je dobré zmínit o jejích cenách. Začnu dýšky. Dýška se tu dává od 10 - 20% (můj šéf dává 20%, pokud je to extrémně špatné, tak 10%). A proč je tomu tak? Je psáno v jedné knize a také mi to říkal kolega, že číšníci i číšnice tu dostávají extrémně nízký základní plat a zbytek mají jen z dýšek (např. jen $1,5 za hodinu). Také (nebo spíše díky tomu?) se o hodně více snaží než v českých restauracích. Jsou milí, při jídle se chodí ujistit (někdy i několikrát), zda máte vše v pořádku atd.

Ceny v USA
Další věc, která může zahýbat s cenou, jsou daně. Daně jsou pro každý stát různé, proto jsou všechny ceny uvedené bez daní. Takže v restauraci, pokud narazíte na jídlo za $10, musíte si připočíst ještě asi 9% zde v NYC. A to platí nejen v restauracích, ale všude, dokonce i na internetu. Chtěl jsem si koupit MacBooka za 1800 USD, ale pak jsem zjistil, že to stojí 2000 USD s daní. Nuff said.

MHD v USA
MHD jsem příliš v USA nepoužil. Příjemná je cena jízdenky z letiště do centra, vyjde to tak na 7,5 USD se vším všudy. V NYC je také druhé nejstarší metro v USA (za Boston), je však jediný na světě, který jezdí nonstop (24/7 365 dní). Linek je tu taky mrtě, takže se dostanete skoro všude metrem. Kromě MHD tu také jezdí busy, ale s tím jsem zatím nejel.
Posledním MHD je ferry a.k.a. velká loď. Ta převáží lidi z Manhattanu na Staten Island (čtvrť NYC). Je to poměrně veliká loďka o čtyřech patrech, která převáží kromě lidí i třeba i auta. Co je super, je její cena. Jako jediná jezdí zdarma  intervalu po 30 min denně. Z tohoto ferry je super výhled na Manhattan a mrakodrapy, hlavně na nové WTC barák (3.nejvyšší na světě), pak také lze vidět sochu svobody a nějaké ty lodě.


neděle 12. ledna 2014

Grails 2.3 a IntelliJ debug breakpointy nefungují

Pokud vyvíjíte Grails 2.3 v IntelliJ IDEA 12.6 (a možná i jiné verze), může se vám stát, že přestane fungovat debugování a aplikace se nezastaví při breakpointu. Problém je kvůli nové vychytávky (feature) forked mode, kdy spouštíte aplikaci v samostatném JVM a tato aplikace má vlastní proces. To má samozřejmě výhody jako vlastní nastavení parametrů tohoto JVM nebo při problémech se ukončí jen jeden konkrétní JVM (více na SO). To ale také způsobí, že IntelliJ v defaultním nastavení neumožní breakpointy v kódu. Řešení je několik, já jsem to vyřešil tak, že jsem vypnul forked mode :)

grails.project.fork = [
    testfalse,
    runfalse
]

Pro více informací a jiné způsoby řešení se koukněte na jeden blog, kde jsem řešení zjistil i já.