Cesta do Austrálie – Soul do Brisbane

Druhá část cesty představoval let ze Soulu do Brisbane, který měl trvat asi podobně jako cesta z Prahy do Soulu. Myslel jsem, že když nebudu spát na letišti v Soulu, tak usnu více následně v letadle. Usnul jsem více, ale pořád to nebylo nic moc, skoro celou noc jsem byl vzhůru a usnul jsem asi večer před vzlítnutím :D.

Let byl tentokrát více únavné než předchozí, na nohy zbývalo méně místa než předtím a taky vedle sebe jsem neměl volno, ale nějakou australskou paní, která si po nástupu hned nasadila veliká sluchátka a pustila si filmy. Lepší bylo akorát jídlo, dal jsem si 2x korejská žrádla a vždy mi chutnaly a dávali o trochu větší porce.

Když v 6:30 jsme doletěli k Brisbane, mělo následovat přistávání. Asi ve výšce 8km nad zemí bylo krásně slunečno, ale na povrch země nebylo vůbec vidět, na rozdíl od ostatních částí Austrálie jako např. Korálové útesy, kde nebyly mraky. Mraky byly nakonec hustější než rtuť a zem jsme viděli až ve výšce 200m, kdy mělo následovat přistávání. Jenže celý přistávací manévr provázely tak obrovské dropy, že máte pocit, jako když jedete na horské dráze a k tomu si pouštíte dubstep. Pod mraky následovalo hurikán jak Dalibor až se letadlo nebezpečně kymácelo (i z okna letadla to bylo vidět).

Když nadmořská výška letadla postupně již nezvyšovala, ale pořád zvyšovala, tak kapitán ohlásil, že přistávání se odkládá na neurčito. :D Letadlo zase stouplo do výšky nad 1km a odletělo 30km od letiště.  Nutno zmínit, že celou dobu provázeli horskodráhové dropy pravidelně jako v dubstepu. A pak jeden starší pán začal blejt s takovým křikem, že by mohl hrát v nějakém filmu. Blil asi 4 sekundy do papírového sáčku, a najednou slečna vedle něj začala křičet „HELP! (I need somebody help!) (ta část v závorce není úplně přesné, ale něco takového řvala). Přiběhli letušky i 1 asi jeho kámoš a nevím, co se stalo, ale křičící slečna začala brečet. Pán celou dobu do toho blil s křikem, a za chvíli už blili další lidi. Symfonie zvuků blití a občas zachycené blicí pohledy mi dělalo zle, tak jsem se radši koukal z okna.

Nakonec letadlo po 30 min létání sem tam přistálo a v tu chvíli lidi tleskali. :D To bylo asi nejnepříjemněšjší přistávání, jaké jsem kdy zažil. Po vystoupení z letadla mě překvapilo vlhkost počasí jak ve Vietnamu, a na letišti všude pobíhající pejsci. Jako první proběhly kontroly pasů, které probíhalo tak, že paní úřednici prvně pozdravila s malým úsměvem (!) a pak si vzala pas, který jen oscanovala) a imigrační lístek. Proces trval tak 10s, rychlovka. Druhá část kontroly následovala po převzetí check-in zavazadel. Tento to bylo o dost delší. Když došla na mě řada, tak si mě odtáhli vedle spolu s dalšími obyvateli, kteří jsou národností v zemích méně vyspělých nebo tam nedávno byly. Třeba spolucestující Češka prošla bez kontroly. Kontrola každopádně proběhla tak, že k nám k našim zavazadlům přišel malej pejsek a začal očichávat. Když nic nenačichal, tak jsme mohli odejít. Procedura trvala tak 2 min.

Nutno upozornit, že do Austrálie je zakázáno nosit jídla a třeba i špinavé boty  s půdou. Jinak se musí deklarovat v imigračním lístečku a pak asi nějak řešíte se celníky nebo je musíte vyhodit do koše.

tl;dr: letadlo ze Soulu do Brisbane nemohlo přistát hned na poprvé kvůli špatnému počasí, tak jsme nabrali zpoždění asi hodinu. Na letišti probíhali přísné kontroly zavazadel pomocí psů.

Cesta do Austrálie - zastávka v Seoulu

Včera už jsem odjel na cestu do Austrálie. Už jsem žádné věci nevyřizoval a nakonec i všechno na letišti bylo v chillu. Jen při odbavování se mě ptali na australskej vízum a chtěli ho i vidět. Takže dobré vytisknout si ho. A také jsem si vytiskl 3 x Acceptance offer od školy pro všechny případy.

Samotný let byl klasicky skoro bez spánku. Nevím jak to ostatní lidi dělají, ale jakmile se zhaslo, všichni spali. Korean Air má ale dobrou výbavu, co se týká palubní zábavy. Před každým sedadlem je malej screen terminál a každý si může pustit nějakej film, hudbu nebo tak. Jen mi tam chyběla zásuvka. Naštěstí tam měli film The perks of being a wallflower, tak jsem strávil večer koukáním na to. Btw. zábavní systém v letadlech Korean Air běží na Linuxu, viděl jsem je restartovat.

V aeroplánu Boeing 222/200 jsem jsem seděl vedle jednoho pána, který pracuje v Akademii věd v Praze a na Griffith Uni v Gold Coast jako učitel a vědec. Ptal jsem se ho i na to, zda se mu více líbí Austrálie než ČR. Odpověď mě překvapila - Austrálie se mu více líbí. Jo a volil Schwarzenberga. Zajímavé bylo i to, že to byl cestovatel jak letuška. Procestoval mnoho států, i když v některých jen přednášel nebo pracoval. I tak je to docela frajer.

V Koreji se docela zlepšily služby na letišti nebo jsem o těchto vymoženostech před 5 lety nevěděl. Zdarma je tu sprcha, pak i chillin kout s netem zdarma (rychlost nic moc a občas padá, ale darovanému koni na zuby nekokaine) a gauče na spaní.

Stephen Chbosky - Ten, kdo stojí v koutě

V originále The perks of being a wallflower

Knížku jsem začal číst, protože chci vidět film, který byl podle toho natočen. Film má vyjít v ČR jen jako DVD (v kině vůbec nebude, nechápu, páč podle hodnocení csfd.cz má být super!). Původně jsem ani nechtěl číst tu knížku a film jsem chtěl vidět jen kvůli Hermioně, pokud bude mít víc jak 60% hodnocení :D. Pak koukám, film patří mezi top a i knížka patří mezi top knihy dle hodnocení na amazonu, tak jsem si knihu musel koupit a přečíst...

Kniha je zajímavá už svým stylem, ve kterém je napsaná. Je to příběh ve formě dopisů od hlavní postavy Charlie neznámému příjemci. Zatím jsem žádný takový styl nečet, ve škole jsme se učili o Utrpení mladého Werthera, že je také psán jako dopisy.
Příjemcem těchto dopisů je zřejmě rozvážný člověk, který Charlie sám nezná, ale slyšel o něm zmínku během konverzace dvou spolužaček. Myslím, že byl hodně podobný jako sám Charlie. Ale to není důležité.
Charlie (C.) nastupuje poprvé na střední školu. Je mu na začátku knihy 16 let a celá kniha popisuje jeho první rok na střední. C. je introvert, zpočátku nemá žádného kamaráda, to je také jeden z důvodů, proč začal psát tyto dopisy. Postupně se však seznámí s Patrickem a jeho sestrou Sam. Později se z nich stanou C. nejlepší kamarádi s tím, že C. je zamilovaný do Sam, ale ta mu řekla, že ne-e.
V knize je popsán snad vše, co může zažít středoškolák. C. na jednu stranu je hoch, který se hned rozbrečí (zdá se mi to divné, ale C. brečí skoro v každém dopise :D), na druhou stranu se umí brát a není nijak šikanován ve škole. V knize jsou popsány i stavy po LSD nebo po trávě. Zasahuje i do homo témat, kdy z Patricka se vyklube gay a tak. Samozřejmostí jsou parties & girls with boys.
Stranou nezůstává ani C. rodina. C. sestra je v posledním ročníku střední a náležitě si to užívá ve škole i mimo ní, až nakonec musí na potrat. C. bratr hraje americký fotbal na VŠ, takže zde nejsou až tolik příhod s ním. C. matka s tátou jsou na tom podobně. C. teta Helen je ale často zmiňována, jak ji C. má hodně rád apod., ale ten konec to zabil :)
Jako každá správná kniha obsahuje hodně odkazů na další knihy a songy. C. chce být spisovatelem, proto mu jeho učitel dává číst knihy a pak má o nich psát eseje. Taky rád poslouchá muziku a kouká se s rodinou na filmy.
Pokud bych měl shrnout knihu, tak děj není nijak super napínavý. Zajímavější je styl, jakým je děj napsaný. C. je velmi naivní kluk, proto často nechápe a nejde si za svým cílem. Hodně přemýšlí a občas má i zajímavé názory, ale ne zase nijak super zajímavé, za to docela vtipné.

Části, které se mi líbily

datum 1.ledna 1992 (hlavní postava Charlie je v transu po LSD)
A Mark, ten kluk, co mi to dal, se najednou objevil a koukal se na nebe a řekl mi, abych se podíval na hvězdy. Tak jsem se podíval nahoru a stáli jsme pod tou obrovskou klenbou jak v takové té skleněné kouli, co v ní sněží, a Mark řekl, že ty krásné bílé hvězdy jsou ve skutečnosti jenom díry v té černé klenbě, a když jdeš do nebe, to sklo se rozbije, a nezbude nic než nedozírná hvězdná bělost, která je jasnější než cokoliv jiného, a přesto tě z ní nebolí oči. A nebe bylo nesmírné a širé a průzračně tiché a já jsem si připadal maličký.

25.prosince 1991
Když jsem šel nahoru do tátova dětského pokoje a prohlížel jsem si staré fotografie, začal jsem přemýšlet o tom, že byla doba, kdy to nebyly jen vzpomínky. Že někdo opravdu udělal ty fotografie a ti lidé na nich byli zrovna po obědě nebo tak něco.

9.února 1992
Říkala, že dívce jako M.E. bys neměl říkat, že je hezká. Měl bys jí spíš pochválit šaty, protože to, jak se oblékla, je její volba, zatímco obličej si nevybrala.

11.května 1992
A jednomu klukovi říkali "Tonda Honda", protože ho prý na nějaké pitce přistihli, jak masturbuje.

2. června 1992 (Charlie vypráví o části z knihy Zdroj, která se mu líbila):
"Zemřel bych pro tebe. Ale nebudu pro tebe žít."

16.června 1992
Hrozně moc mámu miluju. I když si nejsem jistý, jestli není trochu staromódní říkat něco takového. Myslím, že až budu mít příště narozeniny, koupím jí dárek. Myslím, že by se z toho měla stát tradice. Děti by ode všech dostaly dárky a samy by taky jeden koupily svoji mámě, za to, že tu je. Myslím, že by to bylo pěkné

16. června 1992
"Má to 32 nohou a 1 zub. Co je to?"
"Fronta na pracák v Západní Virginii."

23.srpna 1992
Myslím, že kdybych měl někdy děti a ty by byly nespokojené, nikdy bych jim nevykládal o tom, jak v Číně strádají a takové věci, protože to nic nezmění na tom, že nejsou spokojené. A i když je na tom třeba někdo daleko hůř, nic to nezmění na tom, že ty jsi na tom zrovna takhle. Dobře nebo špatně.

Hudba a filmy z knihy, které možná zčeknu:

The Smith - Asleep
Fleetwood Mac - Landslide
Život je krásný
Mr.Mister - Broken Wings
Harold and Maude

V jedné části (2.února 1992) je zmíněno to, že hlavní postava čte knihu od Burroughs - Nahý oběd. Ze zvědavosti jsem to googlil a ukázka mě dost zarazilla. Více paradoxní je fakt, že kniha je považována za jednu z nejlepších literárních děl 20.století. Made me sick.

Austrálie - nefunkční stránka gumtree

Web gumtree.com.au je prý známý v Austrálii. Je to rozcestník všeho možného, zatím jsem tam hledal nějaké práce, ubytování, kytaru a kolo. Nedávno jsem viděl jeden inzerát, kde sháněli člověka pro hledání společného ubytování. Odpověděl jsem na daný inzerát a pak ještě jeden podobný a za týden žádná odezva. OK, asi se na mě vykašlali. Také se mi zdálo divné, že nefungují zobrazení telefonních čísel u inzerátů. To už se mi zdálo hodně pofiderní, tak jsem zagooglil. Našel jsem na tomto fóru o tomto problému diskuzi:

http://www.expatforum.com/expats/australia-expat-forum-expats-living-australia/123924-gumtree-view-full-number-does-not-work.html

TL;DR: Gumtree nefunguje mimo Austrálii, tzn. že zobrazení tel. čísel nejde a emaily se nedoručí příjemci, pokud nejsem v Austrálii. Zkoušel jsem najít nějaké proxy, ale zatím jsem nenarazil na žádnej, který by se dal použít.

Dependency Injection v Grails

Jedna z vlastností Grails je automatická podpora dependency injection (DI) service tříd ve Spring beanech napsané v Groovy (to jsou mimo jiné i controller, service, taglib nebo domain v Grails aplikacích). Stačí napsat jednoduše název dané service třídy, např. pokud mám UserService:

def userService

pak vše funguje automaticky (viz manuál Grails). Nikdy jsem ale nevěděl (ani jsem se o to nijak nezajímal), jak to vlastně funguje. Narazil jsem na to až v knize Programming Grails (MEAP verze, v době psaní článku je zdarma a legálně dostupné tu).

Podmínkou je, aby proměnná měla scope třídy a taky aby byla public. Pro public proměnné Grails automaticky převede na privátní proměnnou s getter a setter metody.

private Object userService

void setUserService (Object userService) {
    this.userService = userService
}

Object getUserService () {
    return userService
}

Protože Grails běží na Spring frameworku, má definován též ApplicationContext soubor, kde atribut autowire je nastaven na typ "byName". Což znamená, že pokud ve třídě bude k dispozici setter, který má jméno jako bean, tak se automaticky provede DI. To vede k dalšímu důsledku, kdy proměnná definovaná v rámci metody (lokální proměnná) nemůže mít DI, protože nesplňuje podmínky pro autowiring.

Austrálie - čekání na den O

Myslím, že všechny administrativní záležitosti už mám vyřízené. Nyní chilluji a čekám na den O neboli Odletu.  Vše šlo hladce podle plánu a odevzdal jsem 2 dokumenty na OZS oddělení: Learning Agreement a akceptační dopis. Jinak pokud nemáte vše v pořádku, taky se to dá. Jeden spolužák neměl všechny podpisy v Learning Agreement a taky je to ok.

I úřady jsem zvládl. Pokud chcete pozastavit živnostenskou činnost, je to docela obíhávačka. Prvně musíte na živnostenský úřad, pak na 3 místa: VZP, sociální úřad (OSSZ) a pak FÚ. Někde jsem četl, že stačí zajít na živnostenský úřad, ale vůbec.

Meanwhile, založil jsem si Facebook účet, budu tam dávat fotky. A prý se to velmi hodí na Erasmus, mám potvzené od 2 Erasmáků. Ale pokud vás neznám, nepřidám si vás a nenajdete na mém profilu nic. Také jsem si zarezervoval odvoz z letiště autem od školy. Chtěl jsem jet do školy, ale tam mi napsali, že 28.1. je public holiday neboli škola je zavřená, takže jedu rovnou ke Couchsurfing (CS) týpkovi. Bude mi to stát 20AUD, ale who cares? Lepší než tahat se s kufrem pomocí MHD a stálo by to ještě víc :D Jen z letiště do centra vlakem je to 15,5 AUD. A vzhledem k tomu, že CS týpek bydlí někde v hajzlu, busem k němu by to stálo cca 9 AUD.

Můj blog se nyní na půl roku změní převážně na australskej blog. Možná občas hodím nějaké počítačové věci, ale zatím jsem na nic nenarazil.

Austrálie - formality

OK tak už zbývá něco přes 2 týdny, než odletím do Austrálie do Brisbane. Letenku jsem si koupil na 26.1.2012. takřka měsíc předem. Cena už v té době byla u 30k Kč za zpáteční. Poletím se společností Korean Air s přestupem v Soulu v Jižní Koreji přes 25 h. Příjemná je čas odletu i příletu. Letí se z Prahy v 19:50 a na místo dorazím 28.1.2013 v 6:20, takže celý nový den budu mít před sebou. Původně jsem si chtěl letenku koupit přímo z webu společnosti, ale pak jsem tam přečet, že je potřeba po nákupu přijít do jejich pobočky s kreditní kartou pro ověření, že majitel kreditky fakt zaplatil. Vzhledem k tomu, že pobočky Korean Air je na Ruzyni a.k.a. letiště Václava Klause, tak je to zajížďka jaxvině a přitom ušetřím jen litr. Tak jsem zvolil radši způsob přes agenturu.

Ubytování jsem si také zajistil přes Couchsurfing. Budu u jednoho týpka, který bydlí asi 30 min busem od školy (trochu daleko, ale to jsem nevěděl, když jsem ho kontaktoval, damn) někde skoro za Brisbane (asi jako Černý most v Praze). Na druhou stranu je ubytování free, takže něco za něco. Jinak jsem dostal tip od spolucestující, že tohle je dobrý platz i s dobrou cenou.

Zařizování ve škole je zatím v chillu. Už jsem si zařídil Learning agreement. Je tam potřeba dost oběhávání. Prvně je potřeba zajít za vedoucím fakulty (na KIT je to Mr. Voříšek), ukázat mu sylaby předmětů a příp. říct mu, které předměty kam uznat (povinný, povinně volitelný, celoškolsky volitelný) a za kolik (1 Unit od nich je za 3 kredity, ale dá se dohodnout i za míň). Ten to potvrdí, příp. vyvrací (v tom případě je nutné mít další předměty znova, aby se nemuselo chodit milionkrát k němu). Pokud je všechno ok, tak má poslat mail proděkanovi Arltovi (FIS) s tím, že je všechno cool. Mr. Voříšek tedy nic nepodepisuje, ale jen posílá ten ok mail. Pak se musí zajít k tomu Arltovi, ten si přečte mail od Voříška a podepíše do kolonky Departmental bla bla. Následně je potřeba podpis od Mr. Mazoucha (taky proděkan). Ten to taky podepíše. Jako poslední krok je nutné předat podepsané a zkopčené Learning Agreementy na 3 místech: Mr. Arltovi, Mr. Mazouchovi a na OZS (takže 3 kopie). Bürokracie jaxvině, určitě je potřeba na tom myslet s měsíčním předstihem, protože je nutné tyto lidi zastihnout během konzultaček a oni je mají jen jednou týdně. Já jsem musel obíhat toto kolečko: čtvrtek před Vánocema Mr. Voříšek -> po Vánocích Mr. Voříšek kvůli tomu, že jsme se u jednoho předmětu neshodli -> další týden Mr. Arlt podpis + Mr. Mazouch podpis + kopii si nechal -> OZS kopii s podpisem -> další týden Mr. Arlt kopii.

Stipendium na FIS se musí žádat tak, že se napíše pár řádků do wordu jakože žádost, a pak se to dá Mr. Mazouchovi. Jako příklad ta moje žádost:

Dobrý den,


chtěl bych požádat Fakultu informatiky a statistiky o mimořádný stipendium na studium na zahraniční škole v rámci výměnných pobytů na VŠE. Příští semestr budu studovat na škole University of Queensland, Brisbane, Austrálie. Děkuji.

S pozdravem,PXYZ


A nyní musím zajít na úřady kvůli živnosti a pak na OZS a tak, pro dnešek tedy konec.