neděle 30. srpna 2015

Mnichov - první dny

Včera jsem se přestěhoval na trvalo do Mnichova. Převzal jsem úspěšně byt, i když pán, který mi měl předávat, přišel pozdě asi o 20 min oproti domluvě a ani se neomluvil. Tolik k německé pünktlich. Za to, že tu bydlím asi 4 dny před začátkem nájmu (měl jsem mít od 1.9.2015), tak mi také naúčtoval odpovídající cenu. To mě trochu zklamalo, protože jsem si myslel, že to budu mít pár dní zdarma.

Zajímavé je, že odpadky se hází do takové roury, které možná znáte z amerických filmů. Ta roura pak vede nejspíš do koše. Výhoda je v tom, že roura vede celým barákem, což znamená, že stačí vyjít ven ze dveří bytu a dojít k jiným dveřím na tom samém patře a vyhodit odpadky tam. Také tu nemám pračku ani sušičku, ale je k dispozici pro celý barák. Jedno praní vyjde na 2 éčka.

Hned pod barákem mám k dispozici supermarket Tegelmann, který je otevřen kromě neděle do 20:00, takže docela pohoda. Můžu v domácím oblečení a v pantoflích nakráčet nakoupit. Takový komfort jsem dosud neznal. A hned vedle je obchodu s pitím, od všech druhů nealko po alko, a metr od něj je zeleninářství. Takže všechny základní potraviny blízko. Kdybych se chtěl najíst v restauraci, tak zase pod barákem je hned vietnamská restaurace, metr od něj nějaké Turecko, 10 kroků od baráku je zase nějaká pizza a 10 kroků na druhou stranu se nachází pekařství. A 7 kroků je jedna banka, za rohem je pak pošta a v ní druhá banka. Pak je tu ještě lékárna, kavárny, bary, květinářství, trafika, prodejna mobilů, kadeřnictví a masáž. Prostě pod barákem mám vše potřebné.

Mnichov je placka a má kvalitní infrastrukturu pro kola, srovnatelná s Nizozemskem. Takže jsem si vzal a kolo a skvěle a rychle se tu jezdí. Osobně to mám asi 2x rychlejší na kole do práce než s MHD, i přesto, že mám metro hned pod barákem. A také je to levnější.

První věc, kterou jsem si tu zařídil, byla SIM karta, protože jsem to měl hned u domu. Koupil jsem si nějakou random SIM kartu od společnosti Lebara. Má to bejt virtuální operátor, nejspíš asi turecký nebo něco takévého. Je to v podstatě jedno, protože ceny jsou stejné pro předplacené SIM karty. Hovor stojí 9 centů/min v Německu.
Jak další jsem zajel do úřadu se zaregistrovat bydliště (Einwohnermeldeamt). Jdu tam asi hodinu a půl po otevření a bylo tam plno lidí a ještě bylo hic. Vyfasoval jsem číslo 88 a na tabuli teprve svítila číslovka 42. Tak jsem odešel do kanclu se optat na nějaké věci. Vrátil jsem se za 2 hodiny a svítilo tam 76. Hodinku jsem si ještě počkal a šel jsem na řadu. Registrace je poměrně jednoduché. Ukázal jsem jim pas a občanku a nájemní smlouvu, na pár věcí se mě zeptali a pak mi dali registraci.
Poté jsem zašel do banky, která se nachází hned pod barákem. Jmenuje se Sparkasse a má logo podobnou jak Česká spořitelna, asi je také součástí Erste Group. Mají k dispozici 2 druhy účtů. Jeden z nich je za poplatek asi 5 euro měsíčně, za to máte 24-hodinový support zaměstnanců. Mohou za vás zadat platby atd. Jinak se totiž musí platit, a to je případ druhého typu účtu. Tento účet je zdarma, pokud vám tam měsíčně chodí nad 1500 euro, ale pokud chcete, aby za vás zaměstnanci banky provedli nějakou operaci, tak platíte 2 eura. Samozřejmostí jsou výběry z bankomatu zdarma a karta. U pobočky, kde jsem založil účet, obsluha uměla anglicky, tak mi trochu pomohli i se smlouvou. Každopádně není nic příjemného podepisovat smlouvu, když ničemu nerozumíte a musíte věřit zaměstnanci banky, ale snad to bude ajt.

Ještě mi zbývá zaregistrovat se u pojišťovny a pak získat daňové číslo. To vše mohu udělat přes internet, ale u pojištění je potřeba podepsat a oscanovat to, což nemohu, protože nemám k dispozici tiskárnu ani scanner.

středa 12. srpna 2015

Mnichov - ubytování

Po nalezení práce je důležité sehnat bydlení. Jelikož budu pracovat v blízkosti Olympijského parku, tak jsem chtěl sehnat nějaké místo, které nebude od kanclu dál než 30 min MHD, protože čas jsou peníze.
Jako první jsem našel nějaké servery, kde jsou inzeráty s bydlením. Několik jsem jich našel:

wg-gesucht.de - asi nejlepší server, který jsem našel. Inzeráty tam přibývají po desítkách denně, a to i o víkendu. Lze tam hledat dům, velký byt, 1-pokojový byt i sdílený byt. U sdíleného bytu lze vymezit, pro jaké pohlaví je místo v bytě určen i kdo s vámi bude bydlet. A také cena je tu nejpřehlednější, o tom ještě pohovořím.

immobilienscout24.de - hodně bytů, ale hodně jsou od agentur. Pokud najdete byt od agentury, často jim musíte platit nějaké provize od 1-3 nájmů, což je docela hodně. Navíc nenabízí takové možnosti hledání a uvedená cena není finální.

facebook fóra - není tu tolik nabídek a většina jsou v němčině. A jsou hodně rychle zabrané. Výhodou je, že vidíte, kdo vám byt nabízí, jaké má přátele, zájmy apod. Také uvidíte, s jakou rychlostí jsou lepší byty zabrané v Mnichově. Nejlepší je tohle fórum: Wohnungen in München -provisionsfrei-

Toytown Germany fórum - hodně málo nabídek a většinou rychle obsazené. Hodně užitečný je však samotný web, kde můžete si přečíst o životě v Německu, co znamenají slova při hledání bytu, na co si dát pozor apod.

Craiglist - s tímto serverem mám negativní zkušenost při hledání bytu. Je tu minimum nabídek, některé však vypadají velmi lákavě a cenově více než přijatelně na Mnichov. Na jednu jsem zareagoval. Odpověď přišla velmi brzy a byla poměrně důvěryhodná. V odpovědi se vyskytovaly nějaké obecné otázky jako jestli mám zvířata, kolik lidí bude žít se mnou a jaký mám plat. Něco jsem odpověděl a navíc jsem se zeptal pronajímatele na nějaké další věci.
Chvíli po odpovědi hned přišly dva emaily. Ten první chtěl zaplatit kauci na Western Union. Vypadal také důvěryhodně, kauci mám vložit na své jméno a pak si půjdeme s pronajímatelem vyzvednout tu kauci osobně a předá i klíče od bytu. Prý se to musí takhle udělat, protože pronajímatel bydlí v Berlíně a nechce zbytečně jezdit do Mnichova. Ve druhém emailu byly odpovědi na moji otázku. Ptal jsem se i na to, proč je ta cena tak podezřele nízká. Odpověď zněla, že pronajímatele nezajímá tolik peníze a chce někoho, kdo by pečoval o byt. Seems legit. Ale protože chtěl peníze, tak jsem si ho vygooglil a zjistil jsem, že je to scam. Tak jsem mu napsal a poslal odkaz na ten scam a už se neozval. Škoda, kdyby po mně nechtěl prachy, tak bych mu i věřil.
Každopádně teď jsem koukl na craiglist a je zaplaven podezřelými nabídkami od tohoto scammera, takže pozor. Pokud jsou ceny podezřele nízké a hlavně pokud chce dotyčný jakýmkoliv způsobem prachy dopředu, tak se skoro jistě jedná o scam.

Ceny bytů

Jak jsem se předtím zmínil, v inzerátech mohou být 2 druhy cen. Prvním z nich je kaltmiete a je to cena jen za holobyt, bez teplat či vody či internetu či odvoz odpadků apod. Je to něco jak cena výrobků bez DPH. Vypadá to hezky jako reklama, ale za ty prachy to většinou nedostanete. Tahle cena je uváděna na serveru immobilienscout24. Po rozkliknutí na nabídku uvidíte skutečné peníze, co musíte zaplatit. Neviděl jsem snad žádný inzerát, který by nabízel možnost za tuto cenu pronajímat byt, že byste si mohli plyn, vodu, teplo atd. si zařídit sami na své jméno.

Druhou cenou je warmmiete. Tohle je už skutečná cena, kterou zaplatíte pronajímateli a můžete bydlet. Je v tom zahrnuto inkaso a občas i internet, je nutné si o tom přečíst v popise. Tahle cena je uváděna ve wg-gesucht.de

Jak jsem hledal byt

Jako první jsem reagoval na inzeráty přes zmíněné portály. Vybral jsem jen ty, které mi vyhovovaly, tzn. byly max. 30 min MHD od místa práce, k pronájmu dlouhodobě a cena pod 1000 eur měsíčně, čím níž tím líp. Po 4 dnech jsem zareagoval na 30 inzerátů, 28 z toho jsem našel na zmíněném serveru wg-gesucht.de. Reakce jsem psal v angličtině, kde jsem krátce pohovořil o sobě, co budu dělat apod. a že chci na delší dobu byt a chtěl bych si prohlédnout byt před pronajmutím. A zpátky mi přišly 4 odpovědi, z toho jedna odpověď asi až po týdnu. Na 3 jsem byl se osobně podívat. Z jednoho se mi druhý den ozvali, že ne. Z druhého bytu mi slíbili, že se do týdne ozvou, už přes týden pryč a furt nic. Tak jsem vzal nakonec ten třetí byt, který byl na nejlepší lokalitě (olympijská vesnice přímo u metra), ale také nejdražší.
Hledání bytu v Mnichově je ohromně těžké, pokud sem přijíždíte jako cizinec. A pokud neumíte německy, tak si myslím, že situace je ještě více ztížena. Pronajímatel tu požaduje na české poměry dost dokumentů, některé z nich nemůžete mít, pokud jste nežili v Německu. Ty, které můžete mít, a které se standardně požadují, jsou CV (nebo Facebook nebo něco napsat o sobě), pracovní smlouva a platy za poslední 3 měsíce. Jiné dokumenty, které se požadují a jako cizinec nemáte, jsou reference od předchozích pronajímatelů (asi německých, česky to nepůjde) a Schufa osvědčení. Schufa se požaduje skoro u každého druhého inzerátu. Je to něco jako osvědčení o bezdlužnosti, ale když jste nikdy nežili v Německu, nemůžete to ani mít.
Když jsem byl si prohlédnout byty, tak u toho prvního říkal týpek (nájemce), že se o byt zajímá 7 lidí (1+kk+místo k parkování za 800 eur měsíčně). Ten druhý byt taky podobný počet. Nájemkyně druhého bytu také dodala, že na inzerát odpovědělo během 2 dnů přes 50 lidí (spolubydlení 1 pokoj za 550 eur měsíčně)! O třetí byt se zajímali jen 4 lidi.
Byt, který jsem si nakonec vybral, je také 1+kk. Navíc má i balkón s výhledem na olympijský park. Prý lze z balkónu poslouchat koncíky (nájemce tam poslouchal AC/DC a nějaké další skupiny) a školku. Je plně vybaven (i gauč tam je). Nevybavené byty v Německu většinou nemají sporáky, jen z nich trčí dráty ze zdi! Hned dole u vchodu jsou supermarkety, obchody a restaurace. Do práce na MHD to budu mít 18 min a na kole asi 10 min. V ceně mám poplatky za vodu, elektřinu, teplo, odvoz odpadků a internet, ještě musím platit televizní poplatek (asi 18 éček měsíčně, i když nemáte TV). Pračky a sušičky jsou společné pro celý barák a stojí to asi 2 éčka za praní.
Samozřejmě za byty se požadují kauce 1-3 nájmy. Ty se vám na konci vrátí zpět, ale i tak je to velká suma, kterou musíte vynaložit, abyste mohli vůbec začít bydlet v Mnichově.

sobota 25. července 2015

Jak jsem získal práci v Německu

Začátkem července jsem se dozvěděl, že nemáme dost peněz ve firmě a do konce července skončím. Tak jsem začal shánět práci. Chtěl jsem pokračovat v tom, co dělám, tedy programovat webové aplikace.

Protože jsem se chtěl naučit německy, tak jsem si říkal, že bych mohl pracovat v Německu, Rakousku či Švýcarsku. První věc, kterou jsem udělal, bylo vytunit svůj Linkedin profil. Napsal jsem do současné pozice technologie, které jsem kdy použil. Také jsem se zmínil o tom, že jsem několikrát pracoval dálkově.

Práci budu hledat výhradně přes internet, a to přes Linkedin a Stackoverflow Careers. Na Linkedin jsem si předplatil Premium účet. Ten je zdarma po dobu 30 dní, ale musíte zadat číslo kreditky. Poté vám z účtu zadrží částku 1 euro, asi aby zjistili, že účet je správně. Ale nevemou vám to z účtu a po pár dnech se částka zase objeví zpátky. S Premium účtem se prý váš profil objevuje výše při vyhledávání, vaše aplikace na pracovní pozice se dostane na přední pozice u HR a také máte více možností při vyhledávání práce (které stejně není použitelné pro Evropu, třeba výše platu funguje jen pro USA). A nejlepší vychytávkou je možnost vidět u jednotlivých pracovních pozic porovnání, kolik lidí se tam přihlásilo, jaké mají úrovně a skilly a v jakém procentu bych se umístil mezi nimi. Funguje to až od 10 přihlášených lidí na pozici a výše. Také tam lze vidět statisku dané firmy, ale také se to zobrazuje až pro větší počet zaměstnanců registrovaných na Linkedin. Nevím, zda mi Premium účet pomohlo k nalezení práce, ale když je to zadarmo, proč to nezkusit.

Na Stackoverflow Careers je vyhledávání práce o dost lepší, protože lze filtrovat výsledky podle firem, které vám dovolí pracovat dálkově, pomohou vám s vízem nebo s přestěhováním. U pracovních nabídek navíc vidíte, do jaké míry firma splňuje Joelův test. Máte tam také vlastní profil. Údaje do nich můžete naimportovat z Linkedinu. Ale třeba kolega nemohl založit účet na Careers. Je to možná tím, že má málo bodů na Stackoverflow.

Zaslání aplikace na Linkedinu je v některých případech poměrně jednoduché. Stačí kliknout na jedno tlačítko a potvrdit. Skoro pokaždé se ale stalo, že firmy po mě stejně v následných emailech požadovaly poslat CV. V jiných případech firma odkazuje z Linkedinu na jejich vlastní stránku, a tam už musíte vyplňovat miliony věcí o sobě a přidat průvodní dopis a CV.

Na Stackoverflow je nutné při zaslání aplikace na pozici napsat i nějaký průvodní dopis, což byla poměrně otrava. Nakonec však větší procento odpovědí přišlo z nabídek na StackOverflow. Na druhou stranu práci jsem nakonec sehnal z inzerátu na Linkedin.

Množství práce bylo pro mě trochu omezené, protože jsem hledal firmu, která nepožadovala němčinu. Navíc musela používat ty technologie, které umím, jinak bych tam neměl co dělat. Pokud umíte němčinu, obrovsky se vám rozšíří počet pracovních míst, o které se můžete ucházet.

Skoro všechny pohovory měla následující strukturu: prvně mi zavolala nebo napsala paní z HR. Pokud mi zavolala, ptala se na obecné věci jako proč se chci stěhovat do Německa, proč hledám práci, jaký si představuji plat atd. Pokud mi psala, tak mi psala podobné otázky, ale často tam přidaly i nějaké programátorské otázky, ať na ně odpovím. Tohle první kolo s HR zabírá cca 90 min.

Druhé kolo bylo čistě technické. Zavolal mi jeden či dva lidi z technického týmu a různě se vyptávali. Některé z těžších otázek můžete vidět v předchozím příspěvku. Jednou mi i dali úlohu, ať zpracuji přímo při pohovoru a ať přitom říkám, jak bych postupoval. Prostě jako při ústním zkoušení ve škole. Po hovoru následovalo v některých případech zaslání úlohy a požadavek ho splnit do týdne. Úlohy byly stylem - udělej web aplikaci CRUD, použij onu  technologii na backendu a jinou na frontendu, aby to byla single page aplikace apod.

Do třetího kola jsem se dostal jen s jednou prací (protože jsem ji pak přijal a napsal ostatním, že už mám práci), kde mi zavolali paní project managerky a ptali se mě na práci v týmu a osobnostní otázky, tedy nic technického. Řekl jsem pravdu a také jsem se pak jich zeptal na nějaké otázky ohledně práci ve firmě a jejich osobní názory.

A pak přišla akceptace a podrobná nabídka pozice. Dostal jsem lehce víc, než jsem si řekl, ale během pohovorů jsem zjistil, že v Německu jsou vysoké daně (tak 40% - 45%), takže ve výsledku mám jen průměrný plat. A ještě budu žít v Mnichově, což je nejdražší německé město, ale podle statistik nejlepší město v Německu. Takže u platů to žádná výhra není. Moje doporučení pro příště je předem zjistit náklady na život a říct si o čistou než o hrubou mzdu.

Co je ale lepší, jsou volné dny a nemocenské. Dostanu 28 dní placeného volna (+ svátky atd.) a nemocenské se tu prý platí 100% platu prvních 6 týdnů a pak 70% do 3 let. Je to výrazné zlepšení oproti živnosti. Dále jsou zahrnuty pití a ovoce zdarma v práci, sprcha, flexibilní pracovní doba a možnost home office. Také dostanu nějakej MacBook, ale asi jen pro práci. A čas od času budu moci jet do Berlína pracovat v jejich druhé pobočce. A proplatí mi i německé kurzy, tak se snad naučím mluvit německy jako Irma.


tl;dr
Práci v zahraničí jsem hledal přes Linkedin a StackOverflow Careers. Na Linkedin jsem si navíc zaregistroval prémiový účet na měsíc zdarma. Všechny kola pohovoru jsem dělal online. Nakonec po skoro 3 týdnech hledání a pohovorů jsem si našel práci, která mi vyhovuje.

úterý 21. července 2015

Otázky z prac. pohovorů

Během pohovorů do pozice Java programátora jsem pochytil pár zajímavých otázek, u kterých jsem si nevěděl rady. Předkládám tu některé z nich:


1) Co je statická synchronized metoda?
Výtah ze specifikace Javy: A synchronized method acquires a monitor (§17.1) before it executes. For a class (static) method, the monitor associated with the Class object for the method's class is used. For an instance method, the monitor associated with this (the object for which the method was invoked) is used.
Pokud je synchronized na statické metodě, zámek je na třídě. Tudíž opravdu jen jedno vlákno může přistupovat do této metody


 2) Mohou 2 vlákna volat stejnou synchronized metodu v tu samou chvíli?
Ano, protože synchronized na metodě získává zámek na objektu. Pokud tedy máme 2 různé objekty stejné třídy, mohou volat v jednu chvíli tu samou metodu.
Zdroj: http://stackoverflow.com/questions/9382015/can-two-threads-access-a-synchronized-method-at-the-same-time


3) Může v Javě existovat statické třídy?
Ano, může existovat jako nested class (vnořené třídy?). Statické vnořené třídy mohu vytvářet bez nutnosti mít instanci vnější třídy.

OuterClass.InnerClass innerObject = outerObject.new InnerClass();

4) Jaký je rozdíl mezi nested a inner class?
Nested class se dělí na statické a nestatické. Statické jsem popsal o otázku výše, nestatické se nazývají inner class.
Pro zajímavost, v Javě existují 4 druhy vnořených tříd: 
  • static class: declared as a static member of another class
  • inner class: declared as an instance member of another class
  • local inner class: declared inside an instance method of another class
  • anonymous inner class: like a local inner class, but written as an expression which returns a one-off object


5) Mohu přetížit (overload) metody public void fun(List<String> x) a public void fun(List<Integer> x)?
Ne. Generics kontroluje kompilátor, ale při překladu do bajtkódu se maže generics typy (tzv. Type erasure proces) a konverze do správného typu je zajištěno pomocí casting. Proto v bajtkódu by tyto metody byly od sebe nerozlišitelné.


6) Úloha:
Write a method that tells whether a given positive integer is happy. A happy number is found using the following process: Take the sum of the squares of its digits, and continue iterating this process until it yields 1, or produces an infinite loop.

For example the number 49:
4^2 + 9^2 = 97
9^2 + 7^2 = 130
1^2 + 3^2 + 0^2 = 10
1^2 + 0^2 = 1

Therefore number 49 is happy. Similarly 10 is happy, but 2, 3, 4, 5, 6, 8 or 9 are not happy.

pondělí 29. června 2015

Přesun do Belgie

Neděle se nesla ve znamení přesunu. Po krátkém úklidu jsme se dostali z bytu až okolo 11:00, protože jsme měli hodně věcí a nanosit vše dolů do auta + připevnit kola k autu chvíli trvá. Už brzy ráno přišla paní uklízečka Kathia a ptala se nás, zda nepotřebujeme s něčím pomoci. Je to nějaká moc milá paní, i uprostřed pobytu nám přišla lehce pouklidit byt, i když jsme to nepotřebovali.

Cesta byla naplánovaná tak, že pojedeme podél moře, kde se zároveň podíváme na nizozemské hráze, díky kterým vznikla tahle země. Je to asi o hodinu a půl delší cesta, ale času dost. Do místa pobytu jsme měli dorazit až okolo páté odpo.
Tato cesta zároveň vedla okolo Rotterdamského přístavu Europoort, který byl obrovský. Pro představu, autem rychlostí 120 km/h jsme přes něj jeli tak 20 min, než jsme nějak přejeli. Co jsem si všimnul, tak tam jezdí i nějaký vlaky v přístavu. Protože tu hodně foukalo, přístav byl posetý větrnými elektrárnami, které se neustále točily a nejspíš i vyráběly elektřinu. Také jsme jeli přes tunel, který měl délku 6600m a kde se platilo mýtné 5 euro. Tunel vedl pod deltou řeky.
Asi za hodinu a půl jízdy jsme dorazili na první místo u moře. Foukalo jako hovado, ale měl jsem bundu, takže nebyla zase taková zima. V moři bylo moře lidí, kteří provozovali kitesurfing. Počasí je tu ideální na tento sport. Pláž je tu také pěkně písečné a prázdné, jen ta teplota není příliš na koupání.
Další zastávkou po cestě byly hráze Delta works, konkrétně se jedná o ty nejdelší hráze z tohoto projektu. Chtěli jsme sejít úplně dolů se podívat jako ostatní turisti, kteří tam již byli, ale nemohli jsme najít cestu. Nakonec jsme jen tak koukali seshora, ale i tak ten výhled za to stálo. Jedna hráz je poměrně obrovská a masivní, když si uvědomíte, kolik vody musí zadržet, aby se neutopilo Nizozemsko. Také jsme zaparkovali hned pod větrnou elektrárnou, takže jsem zkouknul i velikost větrné elektrárny, její hluk i silný vítr, který tam foukal.

Jelikož už byl čas na oběd, další kroky nás zavedly do nedaleké restaurace (2km od hrází). Byla to úplně klasická vesnická rybářská restaurace nebo spíše pajzl. Nebyl to však úplně hnusný pajzl, kde stoly byly umaštěné a smrdělo to tam vším možným. Dal jsem si hambáč s hranolkama. Maso z hambáče bylo typické maso ze supermarketu a hranolkami byly asi také z toho samého supermarketu. Místnost byla ozdobena různými námořnickými věcmi. Mě upoutaly hodinky, které neměřily čas, ale stupeň větru a směr. Vítr v danou chvíi bylo někde v polovině stupnice. Také na stěně visela nejspíše mapa větrů a mořských proudů.
Po jídle už cesta vedla skrz pevninu a dálnice, takže se nic divného nestalo. A přibližně v 17:00 už jsme dorazili do Oostende, přímořského letoviska Belgie.

úterý 23. června 2015

Den Haag - týden druhý

Druhej týden v Haagu byl spíše klidný a ve znamení práce. Přes den jsem pracoval a odpo si šel zaběhat, pak zahrál na xboxu a nakonec zkoukl nějaký film, který jsem měl v compu nebo byl vybrán ze sbírky BluRay, který měl týpek z airbnb doma. To vše ve zvuku 5.1 a na velké LCD televizi.

Jen ve středu byl plán jít do Mírového paláce, což je název pro budovu, kde sídlí Mezinárodní Haagský soud. Předtím jsme ale zajeli na oběd do KFC v centru města. KFC se stal nejnavštěvovanější restaurací v Haagu za celou dobu našeho pobytu, protože jsme tam byli 2x. Po jídle jsem zašel ještě na tržnici hned vedle, kde jsem si koupil holandskou oplatku.
Když jsme dorazili k Mírovému paláci na kole, zjistili js,e, že bohužel palác není otevřen jen tak pro veřejnost, a to ani zahrada před palácem. Dovnitř se lze dostat jen v rámci nějakého tour, a ten je potřeba předem naplánovat na internetu. Místo toho jsme se odebrali na pláž a podle plánu jsem si měl v klidu chillovat a číst si ze čtečky. Přišli jsme na pláž, chvíli jsme se projeli podél pláže na kole. Když jsem konečně si našel lavičku a chtěl začít číst, zjistil jsem, že vírt tu fouká tak nehorázně, že byla velká zima na to si jen tak sedět a číst. Po pár minutách jsme to vzdali a jeli domů.
Mírový palác, sídlo mezinárodního soudu

Scheveningen

Bio tržnice v Haagu

Oblíbené KFC
V sobotu do poledne jsem chilloval doma. Sice jsem vstával jako dycky v 8:30, ale zbytek krů vstávalo pozdě, dokonce až v 11:00. Okolo 13:00 jsem se rozhodli, že pojedeme do Leidenu na oběd a na jídlo. Leiden je město, který leží asi 20 min autem z Haagu. Známé je především pro svoji nejstarší univerzitu v Nizozemí, takže je to univerzitní město.
Před odjezdem jsem na Yelpu očekoval jídlo, kde se dá dobře najíst v Leidenu. Zjistil jsem, že je tam jedna super palačinkárna na holandský způsob a má vysoké hodnocení. Výběr byl tedy jednoznačný.
Dojeli jsme tam autem. Jako v každém holandském městě i zde byly v centru ulice jednosměrné, takže jsme jeli trochu dál, než jsme našli dobré místo na parkování v centru, který byl navíc i zdarma. Palačinkárna leží přímo v centru města. Když jsme zašli dovnitř, bylo úplně plno až na jeden stůl, takže štěstí jaxvině. Po chvíli k nám přiskočí servírka a podá nám menu v angličtině. V nabídce byly asi 40 druhů palačinek, od sladkých po slané. Je to těžké si vybrat jen jednu. Nakonec jsem se rozhodl pro palačinku se žampióny, šunkou, slaninou a sýrem. Také jsem měl v plánu si dát potom jednu sladkou palačinku jako dezert. Ceny palačinek se pohybovaly od 8 euro do 15 euro. Ta moje stála 13,50 euro.
Palačinka měla mít průměr 40 cm. Když ji přinesli, nevypadala nijak obrovsky. Tak jsem si ji dal. Asi ve 3/4 palačinky už jsem se cítil plný. A ve chvíli, kdy jsem dojedl, tak jsem fakt už nemohl nic jíst, takže bohužel sladká palačinka jako dezert nepřišla.

Palačinka jak svině
Ochutnal jsem kromě dobrého jídla také zajímavé pivo. Byl to tmavý Heineken s příchutí ovoce. Bylo to opravdu dobré chuti, až jsem se podivil, protože jsem čekal hořké pivo ve stylu Guiness. Tmavý Heineken rozhodně doporučuji vyzkoušet, v Česku jsem ho nikdy nikde neviděl.
Tmavý Heikenen
Po jídle následoval kulturní program. Zašli jsme do muzea lékařských věcí Boerhaave. Muzeum mě příliš nezaujal. Byl poměrně veliký a obsahovaly mnoho historických lékařských náčiní. Kromě toho byla jedna část i o budoucnosti jídel na zemi (to mě zaujalo), dále různé věci jako fyzikální nástroje, matematické věci, astronomické pomůcky atd.
Muzeum zabraly dvě a půl hodiny odpoledne. Pak jsme se ještě prošly městem do místní univerzity a cestou okoukly básně, který jsou psané na různých barácích po městě. Našli jsme 2 francouzské básně, jednu anglickou a jednu arabskou. Univerzita byla bohužel zavřená (kupodivu v sobotu), takže jsme odešli zpět do města.
Protože už zase bylo čas na jídlo, zašli jsme do burger restaurace, který jsme náhodou objevili vedle té palačinkárny. Podávali tam bio burgery. Chutnali opravdu dobře, ale nevím, zda je to tím, že je to bio, nebo jen prostě uměli dobře udělat ten burger. Každopádně mám pocit, že v NYC jsem ochutnal lepší burger. Ale je to možné, že je to jen zdání.
A tak skončil poslední plnohodnotný den v Nizozemsku.

sobota 20. června 2015

Den Haag výlet

Den 1. neděle
Podle plánu se měl odjezd z Prahy uskutečnit okolo 7:00 - 7:30 ráno od místa práce. Spolujezdci T a H ještě při posledním setkání tvrdili, že dorazí na místo srazu už od 6:00, nakonec dorazili až okolo sedmé. Museli jsme navíc vytahovat compy, někdo se i nasnídal, skládali jsme kolo na držák za autem a kecali jsme s panem vrátným. Z Prahy jsme se dostali až v 9:00. H a já jsme jeli v autě a T jel sám na motorce. V Ústí n. L. jsme se stavili ještě v supermarketu, abychom nakoupili jídlo na první den na snídani v Nizozemsku. Cesta pak pokračovala bez vážných komplikací, jen jsme často zastavovali, protože T na motorce potřeboval asi každé 2 hodiny doplňovat benzín. Nakonec jsme dorazili na místo určení až okolo 21:15, což bylo mírné zpoždění oproti plánových 17:00 nejpozději.
V bytu na nás čekala paní uklízečka Kathia z Polska, aby nám předala klíče a provedla bytem. Byt je poměrně veliký (prý má 145m2) a má 3 ložnice. V jedné ložnici bydlí majitel, který je nyní v Mexiku a neměli bychom se s ním vidět, protože se vrací až týden po našem odjezdu. Druhou ložnici je malý pokojík s postelí a výhledem ven na kanál a na protější baráky. Třetí pokoj obsahuje 2 postele, z nichž jedna je double. Je tam také pracovní stůl s tiskárnou a projektor. Dále tu je vybavená kuchyně s myčkou, separátní koupelna a záchod, pračka a sušička. Nejlepší je však obývák, kde je asi metr a půl velká LCD televize od Samsungu, dále 5.1 hifi věž od Sony s Bluray přehrávačem, tři regály plné originálních Bluray filmů a Xbox One se 4 ovladači a Kinectem.
Byt jsem našel přes Airbnb a vychází na 18 435 Kč pro 3 lidi na 14 dní s tím, že max. lze ubytovat 5 lidí. Za další dva lidi by se platilo 10 euro na noc, což je pěkná cena. Byt neleží v centru Haagu, ale na okraji. Protože máme kola, takže je to úplně jedno. Na kole se tu hezky jezdí a do centra to trvá cca 30 min. Navíc je tu větší klid a i do Rotterdamu je to blíže na kole.
obývák

kuchyně a vchod

Den 2. pondělí
Chvíli po vstávání jsme jeli na kole očekovat pláž. Na kole se tu jezdí skvěle. První z důvodů skvělé jízdy je terén. Celé Nizozemsko je rovná jak placka, takže nejedete do žádné kopce a ani se neřítíte z žádného srázu. Prostě rovina. Za druhé jsou tu špičkově upravené cyklostezky na většinu míst, a když ne, tak aspoň je tam vyznačen zvláštní pruh pro kola. A za třetí řidiči aut respektují cyklisty, jsou více pozorní na cyklisty a dávají jim přednost v jízdě.
Na kole jsme jako první dojeli k Haagskému mezinár. soudnímu dvoru. Je to velký a pěkný barák, bohužel bylo zavřeno v pondělí ráno. Následně jsme zajeli k pláži Scheveningen. Neplavalo tam ale vůbec nikdo, protože nebylo úplně teplo a hodně tu fouká. U pláže se nacházely různé zajímavě vypadající sochy, restaurace a bary však zely prázdnotou.

Mezinárodní soudní dvůr

Pláž Scheveningen
K obědu jsme si řekli že můžeme zajít na jídlo do jedné z restaurací blízko bydliště. Bohužel jsme hodně rychle zjistili, že s jídlem to nebude tak jednoduché. V restauracích neměli otevřeno přes oběd, otevírací doba byla až od 17:00. Nakonec jsme zašli do jedné z místních fastfoodů, kde jsem si dal hambáče s hranolkama asi za 6,50 euro. I přes své jméno Kwalitaria a přes poměrně vysoké hodnocení na Yelpu to nebylo nic moc.
Odpo už jsem jen pracoval a k večeru zaběhl okolo baráku. Při běhu jsem narazil na koně, ovce i větrnej mlýn. I na běh je tu ideální povrch a prostředí, pokud tedy není úplná zima, což teďka není. Ale v zimě si dovedu představit, že tu musí být kosa, protože dost fouká.

Den 3. doma
Ráno po vstávání už jsem pracoval jako drak. Přes oběd jsme chtěli zajít někam blízko, nakonec nebylo otevřeno vůbec nic. Tak jsme se rozhodli zajít k poměrně dalekému KFC, který jsme ale nenašli. Po chvíli bloudění a čekání jsme zjistili, že už jsou 14:00 a čínská restaurace poblíž je otevřena. Zašli jsme tam.
V restauraci nebyl nikdo. Menu bohužel bylo jen v holandštině, takže jsem zase nerozuměl ničemu. Paní servírka ale uměla obstojně anglicky, takže jsme si řekli, co bychom si představili za jídlo, a ona nám to pak přinesla. Oběd pro 3 lidi nakonec vyšel na 80 euro. Obsahoval polívky, předkrm (dim sum) a hlavní jídla.
Odpo po chvíli práce jsem si šel zaběhat. Připojil se i T. Ten si však po 3km stěžoval na bolest v kolenou, takže jsme šli pěšky zpátky. Večer jsme si zapli Xbox One a zahráli si autíčka ala Mario Kart a očekovali film 21 Jump Street.

Zajímavost dne: některé domy tu mají vyvěšenou nizozemskou vlajku a nad tím brašnu. Důvodem je oslava konce semestru a úspěšných zkoušek studenta. Takže je to jen, pokud mají lidi

Den 4.
Jak už bývá zvykem, po vstávání jsem začal pracovat až do oběda. Tentokrát už jsme ale nešli hledat oběd někam ven, nakoupili jsme si oběd v Albert Heijn (nějaká místní odnož supermarketu Albert) a navařili špagety. Bylo to levné a rychlé na holandský způsob oběda. Po jídle jsme zajeli poprvé na kole do centra města. Cyklostezky jsou tu super, jsou všudepřítomné a kvalitní a rychle vás dovedou kamkoliv, tedy i do centra. V centru jsme se zastavili u Binnenhof, což je něco jako místní pražský hrad. Nechali jsme kola u ostatních kol a prošli jsme si po nádvoří. U vchodu byl stánek s místní specialitou hering, což byla syrová, trochu solená sleď s cibulí. Tak jsem si ji dal za 2 éčka.
Po jídle jsme šli pro kešky. Jednu jsme nenašli, dvě jo, což je poměrně úspěch. Vyčerpaní z hledání kešek jsme šli omrknout do místní Mekky a.k.a. McDonalds, abych mohl srovnat kvalitu hambáčů a čízů. Nakonec jsem jel dvojitého číze.
Výlet v centru jsme zakončili návštěvou místního coffeeshopu, kde byl k mání nějaká zelenina. Gram tu stálo asi 10 éček + nějaké papírky a filtry. Cestou domů jsme zajeli trochu z cesty (=zabloudili) a podívali se na loďku, ve kterém pádlovali 3 hoši. Pak jsem ale vyndal GPS a už jsme jeli správně domů.
Večer bylo ve znamení travní kouře a rumonády. Do toho jsme hráli autíčka na Xbox a pak očekovali film 22 Jump Street, který volně navazuje na 21 Jump Street.

Cestou na kole narazím na větrný mlýn

Den Haag centrum

Binnenhof a.k.a. místní pražský hrad

Den 5.
Ráno práce, nic zvláštního se nestalo. V poledne jsme se rozhodli jet pro oběd do KFC, abychom stihli i nějaká muzea. Vaření by zabralo moc času. Po nějakém kuřecím kekelu s hranolkama a Pepsi jsme zašli do muzea MC Eschera. Je to poměrně zajímavý muzeum. Tento MC vytvářel absurdní obrázky, některé jsou založené na nekonečných vzorcích, některé zobrazují absurdní výjev, jiné zase zrakové klamy. Myslím, že za ty prachy to stálo.
Budova MC Eschera

Jeden z MCho výtvorů
Po muzeu jsme jeli zčekovat Madurodam, což je model Nizozemska v mini měřítku. Někde jsem četl, že je to past na turisty, ale mně se to líbilo (možná je to tím, že jsem turista?). Každopádně je to poměrně velký a interaktivní venkovní park, kde máte vystavené modely různých holandských měst. Okolo toho všeho jezdí vlaky a celý park je protkán kanály, kde plují lodě. Navíc si tu můžete vyzkoušet různé hry, např. namixovat svoji vlastní hudbu nebo zachránit město od vody. Spíše se jedná o dětské hry, ale na chvíli zabaví každého.

Madurodam
Den jsme zakončili jídlem v indonéské restauraci. Dal jsem si zajímavé jídlo, které se skládalo z různých mas na špízu (a.k.a. satai) a rýže. Některé z těch mas bylo pálivé, některé nikoliv. Celkově to jídlo cením. Abych se pořádně přežral, dal jsem si ještě dezert s podivným názvem Pisang goreng, ze kterého se vyklubaly smažené banány.
Satai

Šťáva z růže

Pisang goreng

Den 6. víkend a výlet do Amsterdamu
První celodenní výlet v Nizozemí se nesl ve znamení Amsterdamu. Z Haagu do Amsterdamu trvá cesta asi 30 min, ale i tak jsme do Amsterdamu dorazili asi až okolo 11:00. Hodně času nám zabralo připevnění kol na auto a pak různé přípravy na cestu. Celý den trochu pršelo a foukalo, ale tak neuděláš nic.
V Amsterdamu není jednoduché najít parkování v centru (asi jako v každém větším městě). Tak jsme zaparkovali asi 500 metrů od Van Gogh muzea. Místo bylo placené, celodenní stání stálo 21 euro a lze platit jen kartou nebo mobilní aplikací (to mají asi jen místní), takže v přepočtu asi 600 Kč. Ale zjistil jsem jeden pro tip: pokud přijedete v neděli, je parkování zcela zdarma!
Jako jedna z must-see věcí v Amsterdamu jsem se dočet, že je Rijksmuseum. Dojedeme tam na kole a bum, fronta jako svině. Po chvíli váhání jsme si to rozmysleli a šli pěšky ke druhému must-see bodu v Amsterdamu - Van Gogh muzea. Dojdeme tam a bum - ještě větší fronta jako svině. Tak jdeme ke třetímu muzeu, který už není tak super, a hle, žádná fronta.
Muzeum se jmenuje Stedelijk. Barák, ve kterém sídlí, je konstruktivně velmi hezky vyvedené. Zaměřuje se na moderní umění. Bylo v nich pár obrázků od známých lidí, ale samotné obrázky jsem neznal. Zrovna tam vystavovaly obrazy od Matisse, což je také známé jméno ve výtvarném umění. Mám z tohoto místa rozporuplné názory, ale asi stojí za to se tam podívat.
Moderní umění

Pěkný barák muzea
Po muzeu jsme zajeli se najíst do fast foodu. Cestou jsme ještě narazili na jednu českou restauraci, kterou jsme poznali díky vystavené české vlajce. I tak jsme se rozhodli pro Burger King na druhé straně ulice. Po nezdravém obědě jsme zašli do muzea konopí, který se překvapivě věnovalo historii konopí a různé zdůvodnění, proč je konopí super. První budova a také první část se věnovalo marihuaně a historie užívání. U vchodu na lístky nás přivítal týpek s dredy až na záda a s očima jak Číňan. Asi v ten den trochu přehnal s pitím čaje. Druhá část ve vedlejší budově se věnovalo tehnickému konopí a vystavovalo se tu například šaty, lana, židle atd. Nakonec jsem si na památku koupil čokoládu se semínky konopí a furt jsem si ji ještě neotevřel.

Kytka
Jako poslední muzeum jsme zvolili fosforeskující muzeum černého světla. Toto muzeum je méně známé a alternativní. Že je to alternativní už jsme poznali od paní pokladní a zároveň nejspíše i majitelkou tohoto místa. Zdála se býti trochu mimo. Muzeum se skládal jen z jedné místnosti. Bohužel když jsme přišli, už bylo obsazeno, tak jsme museli čekat před vchodem, kde hodně foukalo a byla zima a my měli jen triko, protože jsme si řekli, že by mohlo být teplo, když už za chvíli začne léto.
Asi po 20 minutách jsme konečně přišli na řadu. Museli jsme si dát návleky na nohy a poté jsme šli do sklepa. Ve sklepě na nás čekal ještě alternativnější týpek než ta paní z přízemí. Byl to starší pán, ale oblékal se jako hippísák. Skoro bych se vsadil, že hippisákem je. Také mluvil divným hlasem, trochu unaveným, ale přitom nebyl unavený. Prý je to Američan z NYC, který se sem přestěhoval, aby mohl provozovat toto muzeum nebo spíše místnost.
Každopádně muzeum byl docela zajímavý. Ukázal nám bankovky, kreditky a nějaké občanky či lístky pod černým světlem (ve skutečnosti to je modré světlo, který občas máte na záchodě v klubech). Jasně jsme viděli ochranné znaky a podobné věci. Pak zasvítil na některý obyčejné kameny a ty se barevně proměnily. To samé udělal s ulitami mořských živočichů a také změnily svoji barvu, třeba bílá ulita se proměnila v červenou. Ukázal i obrázky od malířů, kteří využívali tohoto triku a dosáhli např. toho, že obrázek pod obyčejným světlem vypadal jako den, ale pod černým světlem byla noc. Zajímavé bylo, že pán i paní z muzea byly v Praze a nejvíc si pamatovali divadlo s černým světlem a že jen kvůli tomu by klidně jeli znova. 
Halocinogenní barvy

Den 7., kdy i bůh odpočívá, ale já jsem jel na kole do Rotterdamu

Druhé největší město Nizozemska leží jen asi 25 km od místa, kde bydlím. Bydlím sice v Haagu, ale na jejím okraji, takže mám to výrazně blíž do Rotterdamu, než kdybych bydlel v centru města (asi o 30 min jízdy na kole blíž).
Takže v neděli jsme se rozhodli, že pofrčíme na kole do Rotterdamu. Poučen z předchozího dne jsem si vzal i teplejší oblečení. Samozřejmě po chvíli jízdy vysvitlo slunce a už jsem se potil jako školák u maturit. Každopádně cesta byla parádní, celou dobu jsme jeli jen po rovině po velké cyklostezce.
Jako první v Rotterdamu jsme zašli do muzea námořnictva. Celé muzeum bylo konstruované jako v lodi a nacházely se tam různé modely lodí, jedna část byla věnována i lidem, kteří mají loď jako své obydlí. Celkově to bylo nic moc, hodně věcí bylo určeno pro děti.
Poté jsme jeli na cyklojízdu okolo řeky v Amsterdamu k jedné velké lodi, která nyní slouží už jen jako hotel. Při zpáteční jízdě jsme náhodou narazili na menší akci, kde prodávali místní pivka (asi 20 druhů místních točených piv). Dal jsem si náhodné pivo, nakonec to bylo tmavé a hořké a mně moc nechutnalo. Aspoň jsem si na památku nechal skleničku.

Rotterdam - hlavák

Erasmusburg

Loď jako hotel