Podle plánu se měl odjezd z Prahy uskutečnit okolo 7:00 - 7:30 ráno od místa práce. Spolujezdci T a H ještě při posledním setkání tvrdili, že dorazí na místo srazu už od 6:00, nakonec dorazili až okolo sedmé. Museli jsme navíc vytahovat compy, někdo se i nasnídal, skládali jsme kolo na držák za autem a kecali jsme s panem vrátným. Z Prahy jsme se dostali až v 9:00. H a já jsme jeli v autě a T jel sám na motorce. V Ústí n. L. jsme se stavili ještě v supermarketu, abychom nakoupili jídlo na první den na snídani v Nizozemsku. Cesta pak pokračovala bez vážných komplikací, jen jsme často zastavovali, protože T na motorce potřeboval asi každé 2 hodiny doplňovat benzín. Nakonec jsme dorazili na místo určení až okolo 21:15, což bylo mírné zpoždění oproti plánových 17:00 nejpozději.
V bytu na nás čekala paní uklízečka Kathia z Polska, aby nám předala klíče a provedla bytem. Byt je poměrně veliký (prý má 145m2) a má 3 ložnice. V jedné ložnici bydlí majitel, který je nyní v Mexiku a neměli bychom se s ním vidět, protože se vrací až týden po našem odjezdu. Druhou ložnici je malý pokojík s postelí a výhledem ven na kanál a na protější baráky. Třetí pokoj obsahuje 2 postele, z nichž jedna je double. Je tam také pracovní stůl s tiskárnou a projektor. Dále tu je vybavená kuchyně s myčkou, separátní koupelna a záchod, pračka a sušička. Nejlepší je však obývák, kde je asi metr a půl velká LCD televize od Samsungu, dále 5.1 hifi věž od Sony s Bluray přehrávačem, tři regály plné originálních Bluray filmů a Xbox One se 4 ovladači a Kinectem.
Byt jsem našel přes Airbnb a vychází na 18 435 Kč pro 3 lidi na 14 dní s tím, že max. lze ubytovat 5 lidí. Za další dva lidi by se platilo 10 euro na noc, což je pěkná cena. Byt neleží v centru Haagu, ale na okraji. Protože máme kola, takže je to úplně jedno. Na kole se tu hezky jezdí a do centra to trvá cca 30 min. Navíc je tu větší klid a i do Rotterdamu je to blíže na kole.
 |
| obývák |
 |
| kuchyně a vchod |
Den 2. pondělí
Chvíli po vstávání jsme jeli na kole očekovat pláž. Na kole se tu jezdí skvěle. První z důvodů skvělé jízdy je terén. Celé Nizozemsko je rovná jak placka, takže nejedete do žádné kopce a ani se neřítíte z žádného srázu. Prostě rovina. Za druhé jsou tu špičkově upravené cyklostezky na většinu míst, a když ne, tak aspoň je tam vyznačen zvláštní pruh pro kola. A za třetí řidiči aut respektují cyklisty, jsou více pozorní na cyklisty a dávají jim přednost v jízdě.
Na kole jsme jako první dojeli k Haagskému mezinár. soudnímu dvoru. Je to velký a pěkný barák, bohužel bylo zavřeno v pondělí ráno. Následně jsme zajeli k pláži Scheveningen. Neplavalo tam ale vůbec nikdo, protože nebylo úplně teplo a hodně tu fouká. U pláže se nacházely různé zajímavě vypadající sochy, restaurace a bary však zely prázdnotou.
 |
| Mezinárodní soudní dvůr |
 |
| Pláž Scheveningen |
Odpo už jsem jen pracoval a k večeru zaběhl okolo baráku. Při běhu jsem narazil na koně, ovce i větrnej mlýn. I na běh je tu ideální povrch a prostředí, pokud tedy není úplná zima, což teďka není. Ale v zimě si dovedu představit, že tu musí být kosa, protože dost fouká.
Den 3. doma
Ráno po vstávání už jsem pracoval jako drak. Přes oběd jsme chtěli zajít někam blízko, nakonec nebylo otevřeno vůbec nic. Tak jsme se rozhodli zajít k poměrně dalekému KFC, který jsme ale nenašli. Po chvíli bloudění a čekání jsme zjistili, že už jsou 14:00 a čínská restaurace poblíž je otevřena. Zašli jsme tam.
V restauraci nebyl nikdo. Menu bohužel bylo jen v holandštině, takže jsem zase nerozuměl ničemu. Paní servírka ale uměla obstojně anglicky, takže jsme si řekli, co bychom si představili za jídlo, a ona nám to pak přinesla. Oběd pro 3 lidi nakonec vyšel na 80 euro. Obsahoval polívky, předkrm (dim sum) a hlavní jídla.
Odpo po chvíli práce jsem si šel zaběhat. Připojil se i T. Ten si však po 3km stěžoval na bolest v kolenou, takže jsme šli pěšky zpátky. Večer jsme si zapli Xbox One a zahráli si autíčka ala Mario Kart a očekovali film 21 Jump Street.
Zajímavost dne: některé domy tu mají vyvěšenou nizozemskou vlajku a nad tím brašnu. Důvodem je oslava konce semestru a úspěšných zkoušek studenta. Takže je to jen, pokud mají lidi
Den 4.
Jak už bývá zvykem, po vstávání jsem začal pracovat až do oběda. Tentokrát už jsme ale nešli hledat oběd někam ven, nakoupili jsme si oběd v Albert Heijn (nějaká místní odnož supermarketu Albert) a navařili špagety. Bylo to levné a rychlé na holandský způsob oběda. Po jídle jsme zajeli poprvé na kole do centra města. Cyklostezky jsou tu super, jsou všudepřítomné a kvalitní a rychle vás dovedou kamkoliv, tedy i do centra. V centru jsme se zastavili u Binnenhof, což je něco jako místní pražský hrad. Nechali jsme kola u ostatních kol a prošli jsme si po nádvoří. U vchodu byl stánek s místní specialitou hering, což byla syrová, trochu solená sleď s cibulí. Tak jsem si ji dal za 2 éčka.
Po jídle jsme šli pro kešky. Jednu jsme nenašli, dvě jo, což je poměrně úspěch. Vyčerpaní z hledání kešek jsme šli omrknout do místní Mekky a.k.a. McDonalds, abych mohl srovnat kvalitu hambáčů a čízů. Nakonec jsem jel dvojitého číze.
Výlet v centru jsme zakončili návštěvou místního coffeeshopu, kde byl k mání nějaká zelenina. Gram tu stálo asi 10 éček + nějaké papírky a filtry. Cestou domů jsme zajeli trochu z cesty (=zabloudili) a podívali se na loďku, ve kterém pádlovali 3 hoši. Pak jsem ale vyndal GPS a už jsme jeli správně domů.
Večer bylo ve znamení travní kouře a rumonády. Do toho jsme hráli autíčka na Xbox a pak očekovali film 22 Jump Street, který volně navazuje na 21 Jump Street.
 |
| Cestou na kole narazím na větrný mlýn |
 |
| Den Haag centrum |
 |
| Binnenhof a.k.a. místní pražský hrad |
Den 5.
Ráno práce, nic zvláštního se nestalo. V poledne jsme se rozhodli jet pro oběd do KFC, abychom stihli i nějaká muzea. Vaření by zabralo moc času. Po nějakém kuřecím kekelu s hranolkama a Pepsi jsme zašli do muzea MC Eschera. Je to poměrně zajímavý muzeum. Tento MC vytvářel absurdní obrázky, některé jsou založené na nekonečných vzorcích, některé zobrazují absurdní výjev, jiné zase zrakové klamy. Myslím, že za ty prachy to stálo.
 |
| Budova MC Eschera |
 |
| Jeden z MCho výtvorů |
 |
| Madurodam |
 |
| Satai |
 |
| Šťáva z růže |
 |
| Pisang goreng |
Den 6. víkend a výlet do Amsterdamu
První celodenní výlet v Nizozemí se nesl ve znamení Amsterdamu. Z Haagu do Amsterdamu trvá cesta asi 30 min, ale i tak jsme do Amsterdamu dorazili asi až okolo 11:00. Hodně času nám zabralo připevnění kol na auto a pak různé přípravy na cestu. Celý den trochu pršelo a foukalo, ale tak neuděláš nic.
V Amsterdamu není jednoduché najít parkování v centru (asi jako v každém větším městě). Tak jsme zaparkovali asi 500 metrů od Van Gogh muzea. Místo bylo placené, celodenní stání stálo 21 euro a lze platit jen kartou nebo mobilní aplikací (to mají asi jen místní), takže v přepočtu asi 600 Kč. Ale zjistil jsem jeden pro tip: pokud přijedete v neděli, je parkování zcela zdarma!
Jako jedna z must-see věcí v Amsterdamu jsem se dočet, že je Rijksmuseum. Dojedeme tam na kole a bum, fronta jako svině. Po chvíli váhání jsme si to rozmysleli a šli pěšky ke druhému must-see bodu v Amsterdamu - Van Gogh muzea. Dojdeme tam a bum - ještě větší fronta jako svině. Tak jdeme ke třetímu muzeu, který už není tak super, a hle, žádná fronta.
Muzeum se jmenuje Stedelijk. Barák, ve kterém sídlí, je konstruktivně velmi hezky vyvedené. Zaměřuje se na moderní umění. Bylo v nich pár obrázků od známých lidí, ale samotné obrázky jsem neznal. Zrovna tam vystavovaly obrazy od Matisse, což je také známé jméno ve výtvarném umění. Mám z tohoto místa rozporuplné názory, ale asi stojí za to se tam podívat.
 |
| Moderní umění |
 |
| Pěkný barák muzea |
Po muzeu jsme zajeli se najíst do fast foodu. Cestou jsme ještě narazili na jednu českou restauraci, kterou jsme poznali díky vystavené české vlajce. I tak jsme se rozhodli pro Burger King na druhé straně ulice. Po nezdravém obědě jsme zašli do muzea konopí, který se překvapivě věnovalo historii konopí a různé zdůvodnění, proč je konopí super. První budova a také první část se věnovalo marihuaně a historie užívání. U vchodu na lístky nás přivítal týpek s dredy až na záda a s očima jak Číňan. Asi v ten den trochu přehnal s pitím čaje. Druhá část ve vedlejší budově se věnovalo tehnickému konopí a vystavovalo se tu například šaty, lana, židle atd. Nakonec jsem si na památku koupil čokoládu se semínky konopí a furt jsem si ji ještě neotevřel.
 |
| Kytka |
Jako poslední muzeum jsme zvolili fosforeskující muzeum černého světla. Toto muzeum je méně známé a alternativní. Že je to alternativní už jsme poznali od paní pokladní a zároveň nejspíše i majitelkou tohoto místa. Zdála se býti trochu mimo. Muzeum se skládal jen z jedné místnosti. Bohužel když jsme přišli, už bylo obsazeno, tak jsme museli čekat před vchodem, kde hodně foukalo a byla zima a my měli jen triko, protože jsme si řekli, že by mohlo být teplo, když už za chvíli začne léto.
Asi po 20 minutách jsme konečně přišli na řadu. Museli jsme si dát návleky na nohy a poté jsme šli do sklepa. Ve sklepě na nás čekal ještě alternativnější týpek než ta paní z přízemí. Byl to starší pán, ale oblékal se jako hippísák. Skoro bych se vsadil, že hippisákem je. Také mluvil divným hlasem, trochu unaveným, ale přitom nebyl unavený. Prý je to Američan z NYC, který se sem přestěhoval, aby mohl provozovat toto muzeum nebo spíše místnost.
Každopádně muzeum byl docela zajímavý. Ukázal nám bankovky, kreditky a nějaké občanky či lístky pod černým světlem (ve skutečnosti to je modré světlo, který občas máte na záchodě v klubech). Jasně jsme viděli ochranné znaky a podobné věci. Pak zasvítil na některý obyčejné kameny a ty se barevně proměnily. To samé udělal s ulitami mořských živočichů a také změnily svoji barvu, třeba bílá ulita se proměnila v červenou. Ukázal i obrázky od malířů, kteří využívali tohoto triku a dosáhli např. toho, že obrázek pod obyčejným světlem vypadal jako den, ale pod černým světlem byla noc. Zajímavé bylo, že pán i paní z muzea byly v Praze a nejvíc si pamatovali divadlo s černým světlem a že jen kvůli tomu by klidně jeli znova.
 |
| Halocinogenní barvy |
Den 7., kdy i bůh odpočívá, ale já jsem jel na kole do Rotterdamu
Druhé největší město Nizozemska leží jen asi 25 km od místa, kde bydlím. Bydlím sice v Haagu, ale na jejím okraji, takže mám to výrazně blíž do Rotterdamu, než kdybych bydlel v centru města (asi o 30 min jízdy na kole blíž).
Takže v neděli jsme se rozhodli, že pofrčíme na kole do Rotterdamu. Poučen z předchozího dne jsem si vzal i teplejší oblečení. Samozřejmě po chvíli jízdy vysvitlo slunce a už jsem se potil jako školák u maturit. Každopádně cesta byla parádní, celou dobu jsme jeli jen po rovině po velké cyklostezce.
Jako první v Rotterdamu jsme zašli do muzea námořnictva. Celé muzeum bylo konstruované jako v lodi a nacházely se tam různé modely lodí, jedna část byla věnována i lidem, kteří mají loď jako své obydlí. Celkově to bylo nic moc, hodně věcí bylo určeno pro děti.
Poté jsme jeli na cyklojízdu okolo řeky v Amsterdamu k jedné velké lodi, která nyní slouží už jen jako hotel. Při zpáteční jízdě jsme náhodou narazili na menší akci, kde prodávali místní pivka (asi 20 druhů místních točených piv). Dal jsem si náhodné pivo, nakonec to bylo tmavé a hořké a mně moc nechutnalo. Aspoň jsem si na památku nechal skleničku.
 |
| Rotterdam - hlavák |
 |
| Erasmusburg |
 |
| Loď jako hotel |
Žádné komentáře:
Okomentovat