Neděle se nesla ve znamení přesunu. Po krátkém úklidu jsme se dostali z bytu až okolo 11:00, protože jsme měli hodně věcí a nanosit vše dolů do auta + připevnit kola k autu chvíli trvá. Už brzy ráno přišla paní uklízečka Kathia a ptala se nás, zda nepotřebujeme s něčím pomoci. Je to nějaká moc milá paní, i uprostřed pobytu nám přišla lehce pouklidit byt, i když jsme to nepotřebovali.
Cesta byla naplánovaná tak, že pojedeme podél moře, kde se zároveň podíváme na nizozemské hráze, díky kterým vznikla tahle země. Je to asi o hodinu a půl delší cesta, ale času dost. Do místa pobytu jsme měli dorazit až okolo páté odpo.
Tato cesta zároveň vedla okolo Rotterdamského přístavu Europoort, který byl obrovský. Pro představu, autem rychlostí 120 km/h jsme přes něj jeli tak 20 min, než jsme nějak přejeli. Co jsem si všimnul, tak tam jezdí i nějaký vlaky v přístavu. Protože tu hodně foukalo, přístav byl posetý větrnými elektrárnami, které se neustále točily a nejspíš i vyráběly elektřinu. Také jsme jeli přes tunel, který měl délku 6600m a kde se platilo mýtné 5 euro. Tunel vedl pod deltou řeky.
Asi za hodinu a půl jízdy jsme dorazili na první místo u moře. Foukalo jako hovado, ale měl jsem bundu, takže nebyla zase taková zima. V moři bylo moře lidí, kteří provozovali kitesurfing. Počasí je tu ideální na tento sport. Pláž je tu také pěkně písečné a prázdné, jen ta teplota není příliš na koupání.
Další zastávkou po cestě byly hráze Delta works, konkrétně se jedná o ty nejdelší hráze z tohoto projektu. Chtěli jsme sejít úplně dolů se podívat jako ostatní turisti, kteří tam již byli, ale nemohli jsme najít cestu. Nakonec jsme jen tak koukali seshora, ale i tak ten výhled za to stálo. Jedna hráz je poměrně obrovská a masivní, když si uvědomíte, kolik vody musí zadržet, aby se neutopilo Nizozemsko. Také jsme zaparkovali hned pod větrnou elektrárnou, takže jsem zkouknul i velikost větrné elektrárny, její hluk i silný vítr, který tam foukal.
Jelikož už byl čas na oběd, další kroky nás zavedly do nedaleké restaurace (2km od hrází). Byla to úplně klasická vesnická rybářská restaurace nebo spíše pajzl. Nebyl to však úplně hnusný pajzl, kde stoly byly umaštěné a smrdělo to tam vším možným. Dal jsem si hambáč s hranolkama. Maso z hambáče bylo typické maso ze supermarketu a hranolkami byly asi také z toho samého supermarketu. Místnost byla ozdobena různými námořnickými věcmi. Mě upoutaly hodinky, které neměřily čas, ale stupeň větru a směr. Vítr v danou chvíi bylo někde v polovině stupnice. Také na stěně visela nejspíše mapa větrů a mořských proudů.
Po jídle už cesta vedla skrz pevninu a dálnice, takže se nic divného nestalo. A přibližně v 17:00 už jsme dorazili do Oostende, přímořského letoviska Belgie.
Žádné komentáře:
Okomentovat